Tak už jsem tady strávila nějaký čas a mám spoustu skvělých zážitků za sebou. Ale pořád jde o „normální“ život, nebo o to se tu tak vlastně snažim, zapadnout do rodiny, do školy, do kultury naprosto jiný země.

Jeden z víkendů jsem měla příležitost strávit s naprosto skvělými lidmi. Jedna pani z Rotary, Geneviéve, mi nabídla, zda bych s ní a jejim manželem nechtěla na víkend jet do malého městečka Old Bar, což je asi 2 hodiny autem na sever od Newcastlu. No jasně, že chtěla! Šlo o takový luxusní domeček pár kroků od pláže a Geneviéve i její manžel Pierre (oba původem z Mauriciu, proto ty francouzský jména) se ke mně chovali jako dědeček a babička. No co si budem, rozmazlovali mě celý víkend, ukázali mi okolí Old Bar, udělali všechno pro to, abych měla skvělej čas. ❤

K tomu se vztahuje „nevyřčený pravidlo výměny“ vždycky říkej ANO, protože nevíš, co získáš i třeba jen nakupováním v supermarketu se svojí host mamkou. Geneviéve a Pierre se mnou mluvili o všem naprosto otevřeně a věděli, jak se chovat k někomu mýho věku. No jednoduše řečeno jsem byla v sedmym nebi celej víkend. Během dalšího týdne jsem se s nimi ještě dvakrát potkala ve městě, šli jsme společně na zmrzlinu a ukázali mi jejich dům v Newcastlu.

A pak najednou, zničehonic, naprosto zdravý Pierre, zemřel. Dva dny po tom, co se mnou pojídal zmrzlinu a říkal, jak mě navštíví v tom Česku a jak mě vezmou všude možně. Výměna není jen „rok prázdnin“, je to normální život a tohle se k tomu taky vztahuje. Docela dost mě to zasáhlo a je těžký tohle psát, protože najednou nejde jen o srandu a supr věci, co se tu dějou. Bylo pro mě ale požehnáním strávit s nima oběma víkend a poznat Pierra aspoň trochu, protože je to jeden z těch lidí, na který člověk jen tak nezapomene.

Další články od Kristýny

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!