Australská buš: les nebo džungle?

„Tohohle stromu se nedotýkej, ten je jedovatej. A bacha na hady, už jsou venku.“ No a já se hned cejtim líp, jediná v kraťasech a tričku s krátkym, oni všichni zakrytý a já už chápu, že ne kvůli zimě..

Takže buš nebo bush (to se ale plete s prezidentem Bushem) je podle definice travnatá krajina, která je řídce porostlá nízkými keři a stromy a často trpí suchem. Jenže tady v Austrálii se slovo „bush“ používá pro všechno, co je tak nějak mimo město. Nejde se do lesa, jde se do bushe. Takže člověk nikdy neví, jestli teda jde do něčeho, co se bude podobat lesu nebo spíš džungli nebo jestli se nebude trmácet nekonečnou travnatou vyschlou plání. Moje host rodina jsou členy „bushwalking klubu“, takže mě párkrát vzali s sebou. Bylo fajn vyrazit ven z města, vždycky ve skupině tak 10 lidí.

.. až jsme najednou vlezli do „lesa“, a pak jsem viděla takovej převis, prostě skála 50 metrů dolů. No šlo o jakousi rokli, jenže několik km dlouhou a jakoby si to tam žilo úplně jinak, než všechno mimo ní. Jednoduše džungle.

Tak nevim, jak moc se dá z obrázků pochopit, ale prostě bylo to faakt hustý. A všude tam ze stromů visely takový ty tlustý liány nebo kořeny nebo co, dost silný na to unést člověka. Zábava byla A viděla jsem porpvý hada tady v Austrálii!! Krásná krajta, fakt jsem na ní málem šlápla, ale naštěstí byla ještě docela malá (jen tak 2 metry, pohoda) a hlavu měla někde mezi kamenama. Až když jsme si jí pohladili (to nebyl můj nápad ), tak se v klidu odplazila pryč..

Mimochodem brown snake vypadá prej přesně jako ty klacky, takže ho jednoduše neuvidíte. To mi bylo řečeno, než jsem vkročila do bushe plnýho takových hromad, ve kterých Bůh ví, co bydlí. No popravdě ve mně trochu cuklo s každym podezřelym pohybem … Taky tu mají divný mraveniště. Ty mravenci si ho staví z kamenů, žádný jehličí nebo tak. Takže když jsem se rozhodla skočit do hromady štěrku (proč ne, zábava přece), tak jsem najednou stála v mraveništi. Ups. Pardon. Taky kousnutí od jednoho takovýho drobečka bolelo jak vosí žihadlo, tak jsem si chvíli říkala, jestli to neni nějakej australskej zabiják (víme, Austrálie) a jestli to nemam někomu radši říct, ale když to asi po 10 minutách přestalo děsně pálit, tak jsem si začala být jistá tím, že budu ještě nějakou tu dobu žít.