Vlny, oheň a konec čerstvému vzduchu

Vlny, oheň a konec čerstvému vzduchu

Nemůžu otevřít okno. Už není cítit sůl, ale kouř. Obloha je potažená podivnym oblakem a ve škole zakázali jakýkoliv fyzický aktivity. Požáry 🔥🔥🔥 Plápolá to tu tak nějak moc, prej víc než obvykle. Austrálie je známá vysokýma teplotama, ale teď je teprve jaro, tak to chci vidět v létě. Zítra má být 37°C. No, co na to říct. To už se ani jednomu nechce do školy. Nějaký školy mají dokonce kvůli požárům volno…

Stěhuju!!

Stěhuju!!

Moje první (host) rodina byla hodně jiná, než na co jsem zvyklá, tam byli všichni docela tichý a klidný, zatímco druhá rodina jsou pravej opak. Jsou všichni dost hlučný (mam dvě starší ségry), ale je s nima furt sranda. Mají psa jménem Tomato (jo, jako rajče) a mamka je z Jižní Korei. No docela dobrá kombinace. Takže tu je doma všude spousta korejských knih a často jíme korejský jídla a skříň v mym pokoji je plná tradičních korejských šatů…

Další spánkový deficit

Další spánkový deficit

No kopa srandy to byla, protože Rotary distrikt 9670 dalo dohromady všechny exchange studenty – minulý, budoucí a současný. Takže jsme společně strávili dva super dny na místě Tocal college. Taková staroanglická farmářská škola, kde studenti v podstatě bydlí, jen teď o víkendu jsme pokoje zabírali my, tak se museli uskromnit. A nemohli jsme moc dělat bordel, protože ve 3 ráno ty studenti chodí dojit krávy 😀.

Australská buš: les nebo džungle?

Australská buš: les nebo džungle?

Taky tu mají divný mraveniště. Ty mravenci si ho staví z kamenů, žádný jehličí nebo tak. Takže když jsem se rozhodla skočit do hromady štěrku (proč ne, zábava přece), tak jsem najednou stála v mraveništi. Ups. Pardon. Taky kousnutí od jednoho takovýho drobečka bolelo jak vosí žihadlo, tak jsem si chvíli říkala, jestli to neni nějakej australskej zabiják (víme, Austrálie) a jestli to nemám někomu radši říct, ale když to asi po 10 minutách přestalo děsně pálit, tak jsem si začala být jistá tím, že budu ještě nějakou tu dobu žít…

Promočení až na kost

Promočení až na kost

Déšť je tu pro zemi fakt požehnání (to je dneska ostatně asi všude), takže to byla veliká sláva, když začlo pršet. Ve škole se nám místa na sezení přeměnila v malé rybníčky, kterým se nedalo moc vyhnout, takže se nám rybníčky vytvořily i v botách. Supr. No tak taková kopa srandy je tu děšť. Jinak je snad za mnou i měsíc, kdy nejvíc fouká…

Pin It on Pinterest