Zmatené Japonsko
Japonsko. Země vycházejícího slunce. Rychlovlaky, elekronika a řád. Pravidla. U těch pravidel bych se ráda pozastavila. Snad každý již slyšel, jak Japonci dbají na pravidla. Striktně je dodržují a když je porušíte, dokážete si znepřátelit nemálo lidí. Japonská pravidla se cizincům často jeví jako hloupá, vtipná nebo opravdu přehnaná. Jak to tedy vypadalo v této zemi v době pandemie?
Začátkem března se koronavirus začal řešit i v Japonsku. Několik zemí již vydalo opatření, zrušila výuku a podobně, Japonsko vše nechalo při starém až do března, kdy v určitých prefekturách bylo doporučeno školy zavřít. Bohužel touto dobou začaly kvést sakury. Japonsko, sakury. Snad neexistuje větší souvislost. Japonci se v tento čas schází v parcích a pozorují padající kvítky, zatímco společně jí “bento” oběd. Poselství ,,Stay home” se k většině lidí dostala, bylo to všude, ale lidé stále chodili ven a stýkali se v přeplněných parcích…
Hele, Ryba!
Po vystoupení pěveckého sboru, který působil při dívčí škole, nastal moment Rybovky. Když jsem neviděla ani jednoho Evropana, vyděsila jsem se. ,,To snad nemyslíš vážně? Česká mše a budou tu zpívat Japonci? No to snad ne.“ Ale naštěstí to bylo česky. Každopádně… jak už bylo asi předpokládané, čeština byla velkým problémem. Moc jim nešlo rozumět, a přestože jsem měla noty před sebou, ztrácela jsem se. V celém kostele byly 3 česky mluvící lidé, z toho jen dvě Češky…
Sendai a Miyagi Fox village
Když jsem přijela do Japonska, rodina se mě zeptala, zda mám nějaká místa, kam bych se chtěla podívat. No já jedno takové měla. Byla to Liščí vesnice. Ale ta bohužel byla dost daleko od všeho, zejména našeho domu. Byla v prefektuře Miyagi, což je celkem dálka, když se podíváme na vzdálenost Saitamy a Miyagi. Každopádně i přes tuto skutečnost jsem to rodině řekla, ale bylo mi jasné, že tam nepojedeme. Přece jenom to bylo daleko. No to jsem ještě nevěděla co mě čeká…
To, kde člověk žije, může ovlivnit mnohé
Většina lidí, když slyší “Japonsko”, si představí sushi, samuraje, a šílené výmysly, nad kterými občas zůstává rozum stát. A i když tohle všechno k Japonsku patří, je toho pořád dost co objevovat. A právě tohle “objevování” bylo náplní mého ročního výměnného pobytu….
Neobyčejný školní výlet
Druhý den jsme vyrazili na prohlídku Singapuru, kde jsme samozřejmě viděli Merliona, ale taky Chinatown a Malou Indii. Té Indie opravdu fanda nejsem, ale bylo to fajn vidět. Po čichové stánce to byl zajisté zážitek – nepotřebuji zažít znova. Třetí den nás čekala návštěva Malajsie. Rodina, která nás dostala na starost, měla oblečení na půjčení, tak jsme byli správně oblečení. Jídlo už taková sláva nebyla. Sice to nebylo čínské jídlo, ale jíst rukama mi je velice nepříjemné a zapříčinilo to to, že jsem si jídlo absolutně neužila…
