Karneval, který se nedá popsat – ten se musí zažít

V pondělí jsem na karneval nešla, protože ten den vlastně ani nebyl žádný průvod — byl jen den her, kdy se všichni stříkají pěnou — a já měla pořád trochu alergickou reakci, takže jsem se rozhodla zůstat mimo a šetřit energii na 6. ledna, což je ten úplně nejlepší karnevalový den. Místo toho jsem vyrazila s hostrodinou na La Cochu. Byla jsem tam už potřetí, ale pořád je to tam krásné a hrozně příjemné, takže jsem si to užila. Bylo fajn jen tak být s nimi, projít se a trochu si odpočinout od všeho toho chaosu kolem karnevalu.

Ten den ale nebyl jen klidný — byl i docela stresující. Zrovna když jsme tam byli, začalo mé hostmamce volat neznámé číslo. Vzala to a dala to na hlasitý odposlech a oni začali říkat, že mají můj telefon a že si ho můžu odkoupit zpátky. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co si myslet — byla jsem nervózní, ale zároveň jsem měla naději, že ho fakt získám zpět. Domluvili se, že se večer v sedm sejdou v kavárně, kde mi ho ukradli. Já jsem s nimi ale jít nemohla — hostmamka říkala, že vypadám hodně evropsky a bylo by bezpečnější, kdyby mě ti lidé neviděli, aby si mě nezapamatovali.

Když tam dorazili, čekali asi čtyřicet minut a nikdo nepřišel. Pak jim zase volali z jiného čísla a domlouvali se, kde přesně stojí a jak jsou oblečení. Nakonec se setkali venku — moje hostmamka tam šla s bratrem — a čekali tam čtyři mladí lidé, dvě holky a dva kluci. Říkali, že byli fakt mladí, což mi přišlo úplně šílené. Každopádně mi večer telefon přinesli zpátky a já byla neskutečně šťastná. Fakt obrovská úleva — hlavně kvůli fotkám a vzpomínkám.

Šestého ledna přišel poslední a zároveň nejlepší den karnevalu. Celý karneval byl úžasný, ale tenhle den byl prostě úplně největší. Jsou tam obrovské vozy, všechno je barevné, hlasité a plné lidí — a celý ten karneval je dokonce zapsaný na seznamu UNESCO. Vyrazila jsem s mojí první hostrodinou, protože bratr mého hosttaťky má restauraci s výhledem na trasu průvodu, takže jsme měli perfektní místo. Nejdřív jsem chtěla šetřit kůži, ale stejně jsme nakonec šli ven mezi lidi a hráli si s pěnou a barvami. Večer jsme šli všichni společně na večeři a strávili spolu dlouhou dobu. Na jedné hlavní ulici to bylo úplně divoké — auta projížděla a lidé házeli talco a barvy úplně všude, takže jsme byli celí zasypaní. Dokonce jedno auto bylo úplně plné i uvnitř.

Sedmého ledna jsem šla s hostmamkou, tetou a sestřenicí na koncert jedné zpěvačky. Bylo to moc příjemné a večer jsem ještě vyrazila s Marií Clarou a Paulínou na sushi — a bylo fakt strašně dobré.

Ve čtvrtek jsme měli klidnější den a víceméně jsme odpočívali. Do bytu mé hostrodiny se občas sejde skoro celá rodina a pak hrají karty nebo prostě tráví čas společně. V pátek jsem s host tetou a host babičkou dělala tortillas z Nariña. Fakt jsem si říkala, že to určitě zkusím udělat doma v Česku. Je to totiž jedna z hodně typických věcí z mého departmentu. Upřímně si občas nejsem jistá, jestli jsou tortillas sladké nebo slané, protože mají takovou zvláštní chuť, ale jsou vážně moc dobré.

V sobotu přišel jeden hodně vtipný zážitek — šli jsme bruslit. Moje hostrodina vůbec neumí bruslit, takže to bylo dost komické. Dokonce to bylo jejich první bruslení! Brusle nebyly úplně nejlepší, ale stejně — tady skoro nikdo bruslit neumí, takže když jsem udělala pár otoček, připadala jsem si skoro jako profesionál. Všem to přišlo hrozně vtipné a byli nadšení.

V neděli jsme jeli do Chachagüí, malé vesnice kousek od města, kde má hostrodina chatu. Jeli jsme tam oslavit konec karnevalu a zůstali jsme přes noc, protože v pondělí byl svátek. Hrála jsem s dětmi schovávanou a pokaždé jsem vyhrála — jednou mě nemohli najít tak dlouho, že jsem začala přemýšlet, jestli už nepřestali hrát.

Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se lidé dokážou bavit — stříkají po sobě pěnu, hází barvy, smějí se s úplně cizími lidmi a nikdo se nezlobí. Prostě si to všichni užívají. A i když se mi stala ta nepříjemná věc s telefonem, nakonec to dopadlo dobře a zůstaly mi hlavně krásné vzpomínky. Stejně ale myslím, že to nejde přesně popsat — tenhle karneval si musíte zažít!