Sedím u stolu a nervózně se usmívám. Jsem obklopena spoustou lidí, s nimiž jsem se ani ne před hodinou seznámila na letišti. Je tu můj counselor a další členka místního Rotary klubu a dvě mé host rodiny (přičemž si nejsem jistá, kdo patří do které z nich). Všichni se na mě se zájmem dívají a povzbuzují mě, abych ochutnala všechny dobroty, které jsou přede mnou připraveny. A v tom si všimnu něčeho zvláštního: mezi všemi přítomnými cosi koluje. Předávají si to z ruky do ruky a následně to vrací mamince. Když se tato akce několikrát zopakuje, přijdu na kloub několika detailům. To, co si mezi sebou posílají, je zvláštní nádobka připomínající hrnek s ulomeným uchem a vyčnívá z toho podivná tyčinka. Tu si zúčastnění dávají do úst. Maminka má před sebou termosku se záhadným obsahem a pokaždé, když se k ní ten pochroumaný hrneček vrátí, do něj tajemnou tekutinu doleje. Snažím se toho vykoumat víc, když vtom se ona nádobka s podivnou tyčinkou, o níž již vím, že to je jakási trubička, objeví přede mnou. 

„Co to je?“ optám se španělsky. 

„Maté,“ zní odpověď. 

Tak toto je ono slavné maté! Beru nádobku, která se také jmenuje maté, do ruky a zblízka zkoumám její obsah. Přiznávám, nevypadá příliš lákavě – drcené sušené listy yerby maté zalité horkou vodou. Ale jsem na výměně a jsem odhodlaná vyzkoušet všechno. Vkládám si kovovou trubičku, jejíž název zní bombilla, do úst, opatrně usrknu a… Mňam! Takhle dobrou věc jsem už dlouho nepila! 

„Chutná?“ ptají se mě všichni. 

A já jsem ráda, že můžu hrdě prohlásit, že ano. Protože jedině ten, kdo pije maté, je pravý Argentinec.