fbpx

Chvilku mi to trvalo, než jsem zase napsala nějaký článek. Tentokrát bych se s vámi chtěla podělit o své únorové a březnové zážitky. Všechno začalo slavným příjezdem hlavního státníka státu Illinois do našeho malého dýňového městečka…

Já bych osobně nepoznala, ale tady je to někdo jako prezident (jeden z padesáti), tak mám aspoň fotku. Hezky mluvil o tom co by se mělo udělat, sice neřekl co za 3 a půl roku udělal on sám, ale to nevadí…

Poprvé v životě jsem se byla podívat na basketbalové hře, z jejíhož výtěžku byly peníze věnovány na dětskou nemocnici svaté Judity.

Bylo to naprosto jiné, než bych čekala. Konečně jsem viděla roztleskávačky, které doma vidíme na obrazovkách v amerických filmech. Hromada lidí stála po dobu celé hry a někteří byli tak hlasití, že by málem praskli ušní bubínky.

Teď se přehoupnu do úplně jiné kapitoly. O víkendu jsme se vydali na návštěvu k babičce. Ale to také nefunguje, jak byste si mysleli. Můj život je prostě plný překvapení. Babička bydlí v jiném státě (Missouri) a cesta trvá okolo 5 hodin. Taková návštěva znamená, že se sbalíte odjedete v sobotu ráno, navštívíte babičku, přespíte v hotelu, sbalíte se zpátky a jedete domů. Moje host sestřičky se k babičce hrozně těšili a to především proto, že v hotelu je zabudovaný bazén. Po půl roku co jsem nevlezla do vody, což myslím doslova, protože jsem si ještě ani nenapustila vanu, jsme strávili nejméně 4 hod. v kuse v bazénu. Krása to byla.

Víte jak máme doma plesové sezóny? Tak tady jsou karnevalové sezóny. Škola, většinou základní, vyzdobí celou budovu, přichystají aktivity pro děti, každá třída nasbírá koš plný dárků a odměn, o který se potom losuje a zábava může začít!

Vyhrála jsem dort! Ještě, že s námi byla teta Kathi. Teta Kathi má trpělivost za pět a vždycky zůstane v klidu, když už mě rostou fousy na hlavě.

Tady se prosím podívejte, jak americké školy vyučují o olympijských hrách. Dokonce jsem našla i naší vlajku!

Jednoho únorového víkendu jsem odjela na další Rotary víkend s ostatními výměnnými studenty. Tentokrát jsme se byli podívat do muzea Abrahama Lincolna. Musím popravdě říct, že jsem lepší muzeum ještě neviděla.

A ještě jedna velká věc se stala. Přesně 26. února v 7:00 ráno mě moje úžasná host rodinka přišla přivítat (protože jsem si zapomněla nařídit budíka) do dospělé epizody mého života. Věřte nebo ne, už jsem dospělá!!

Na tenhle den jsem čekala 18 let :))

Další články od Marty

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!