Mock Trial a další meeting s inboundy

Už je za mnou jedna z největších zkoušek – mock trial. Se svojí třídou Legal Studies jsme se na to týdny připravovali. Zjednodušeně se jedná o soutěž škol, které si udělají tým nebo týmy, dostanou případ (asi 80 stránek) a v každém týmu si rozeberou role na obou stranách případu. Dále jsou tři svědci a tři právníci na obou stranách.

Případ tohoto roku byl ve zkratce o tom, jak se parta kamarádů pracující pro jednu firmu rozhodla jít do obstacle race. V jedné chvíli kapitán toho týmu spadne do vody a už se nevynoří. Do případu se přitom mísí věci jako alkohol v krvi, možnost skončit, možnost odpočinout si a podobné malé detaily. Na druhé straně se řeší nedbalost zaměstnanců, nepřipravenost a pomalá reakce pomoci. Já jsem představoval nadřízeného onoho Alejandra Desafiose, který ten den zemřel. Zastával jsem postoj, že jsme nijak neovlivnili jeho schopnost účastnit se a reagovat na různé situace, a že to byla nedbalost a vina oné organizace. Na to jsme se připravovali asi dva měsíce.

V sobotu 6. prosince jsme jeli do soudní síně a regulérně jsme se soudili s ostatními týmy – jako by šlo o normální právnický případ s opravdovým soudcem a s porotou. Zabralo to celý den. Měl jsem stres – mluvit anglicky před hromadou lidí, dávat si pozor na to, co a jak říkám, jak se chovám, a to proto, abychom dostali co nejvíc bodů.

Prošli jsme dvěma koly a nakonec jsme se dostali do finále! Proti nám byl tým, který vyhrál čtyřikrát za sebou, a jak jsem je viděl, byla to parta děcek, která to tryhardila, jak to jen šlo. Ve chvíli, kdy jsme se dostali do finále, a já si měl jít sednout na židli, všichni na mě koukali – soudce, porota, právníci – ptali se mě na otázky a já jsem měl nějak odpovědět a nedat na sobě znát slabost. Ještě lepší je, když jsem si uvědomil, že se finále natáčí, a že to pravděpodobně bude na YouTube. Uf, stres.

Nakonec jsme tedy skončili druzí. Jsem ale přesvědčen, že jsme měli vyhrát. Jsem celkem pyšný na to, jak jsem to nakonec zvládl a snad jsem pomohl svému týmu.

Ten samý den, po tom všem, co se stalo, jsem pak musel jít na Rotary meeting. Zase jsem viděl skoro všechny inbound studenty, se kterými jsme strávili necelé dva dny. Bylo taky super, že dorazili Rotexáci – holky, které už byly v zahraničí. Jsou hrozně super a sympatické a vždycky to dokážou udělat zajímavější. Bylo super zase všechny vidět, zahrát si hry a prohloubit vztahy s některými studenty.

Teď už mám zase jen školu a basketbalové tréninky skoro každý den a uvidím všechny až na konci ledna na ski víkendu. Také se pomalu přibližují Vánoce, bude to opravdu neobvyklé strávit je v Los Angeles.

Přečtěte si víc na Honzově blogu