Tohle je digestoř! (Jen naujasněnou, nemusíte se urážet, když to víte :D)

Neděle večer, ideální čas na rodinnou večeři. Vyjeli jsme kolem šesté z Mortonu, ve čtvrt na sedm jsme byli v Peorii (větší město, teda na jejich poměry). Restaurace se jmenovala HIBACHI. 

Tak jsem čekala takovou normálí restauraci a už jsem si představovala svůj talíř plný čínských nudličkek.

No, to jsem se ale šeredně mýlila. Hned co jsme se posadili ke stolu ve tvaru U, uprostřed nějž byla deska neznámo na co, přispěchal mladičký Asiat s jídelníčkem. Ten byl velmi prostý. Nabízel 8 jídel – Kuře, steak, oliheň, krevety, tresku a nějaké další mořské potvory. Tak jsem si objednala steak, načež vzápětí přispěchal jiný chlápík s vozíčkem. Tak a teď přichází to hlavní.  Byl to kuchař a všechno jídlo nám připravil přímo před očima. 

První tři minuty si házel s různými předměty na vaření, potom polil celý stůl olejem, který zapálil. Metr vysoký plamen! Mezitím rozprostřel syrovou zeleninu na stůl, postavil z proužků cibule malou věžičku, nalil do ní olej a zapálil to! Sopka z jídla!! No kdo to kdy viděl?!

Následovně udělal vajíčka tak, že si s nimi házel a všemožně je kutálel, dokud je (schválně!) nerozbil. Nakrájené omelety zamíchal do připravené rýže. A zbytek omelety nám ze dvou metrů naházel do pus! Vážně. To bylo poprvé v životě, co se mi povedlo chytit jídlo do pusy 😀

Zbytek procesu už na mě byl moc složité. Tady je výsledek a moji spokojení host rodiče, kteří se mi přiznali, že v té restauraci jsou už nejméně po dvacáté, takže už nežasnou nad cibulovou sopkou.

A to obrácené suši mě taky dostalo. Ale bylo to taaak dobrý! Všechno. Hrozně jsem chtěla sníst celou mou porci, ale nešlo to 😀 snad příště! Zatím zatím. M.

Další články od Marty

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!