Keep going. Or go back? Představuji si, jak se před několika sty lety lidé plavili na těch velkých lodích přes oceány s touhou objevit, co se skrývá za hranicemi map. Proč vlastně? Proč jako lidi máme tuhle zvláštní touhu objevovat? Ikdyž zase ne všichni, někdo je spokojený na tom svém místě, a to je v pořádku. Já jsem ale strašně vděčná, že díky této příležitosti můžu to svoje vlastní objevování začít takovým velkým krokem a to přes více než jeden oceán. A sice žádné nové mapy krajiny asi nenakreslím, na to jsem se narodila o pár stovek let pozdě, ale naštěstí to neni jenom země, co se dá mapovat.
Poprvý v životě jsem Vánoce trávila v kraťasech a tílku, byla jsem na pláži, nepila jsem žádnej ten vánoční čaj (joo, takový ty voňavý) a nesnědla jsem tuny cukroví. Taky jsem měla místo kapra krevety a dárky se rozbalovaly až 25.12. ráno. Nejdivnější byl asi jednoduše ten fakt, že nejsem doma s rodinou a že v televizi nedávaj Pelíšky. I tak se moje host rodina snažila udělat mi krásný Vánoce, což se jim myslím podařilo. A s tim, že mi chyběla chuť těch babiččiných vanilkových rohlíčků, s tim nikdo nic udělat nemohl. Popravdě, český Vánoce mam asi radši, ale to může být i zvykem. Holt mi k tomu nepatří léto a smažení se ve 40 stupních v 7 večer.
No a protože se dost lidí ptá na ty požáry, tak důležitej update : stále žiju. V Newcastlu jsem v bezpečí, pokud se to teda nezvrtne ještě víc. Bohužel už bylo zničeno straaaaaašně moc území, domů a celoživotních prací. Všichni se teď ale rozhodli darovat peníze, tak jen doufam, že s tim vláda bude schopná něco udělat. Je docela děsivý dívat se na zprávy, jakoby se celej svět řítil světelnou rychlostí směrem dolů.
Další články od Kristýny
Australia 2019/20 !! <3
acrosslands.wordpress.com