To si tak jdeme z vrcholu Austrálie, Mt. Kosciouzsko (2200m), uprostřed léta a předtím ještě dlouho pršelo, ale na co nenarazíme.. Yep, na sníh! Sice ho moc nebylo, ale tak překvapilo mě to hodně. No a nejvyšší hora Austrálie se nachází ve Snowy Mountains, který se rozprostíraj na jihu New South Wales. Cesta tam trvala z Newcastlu asi 9 hodin, ale to je furt pohoda, holt Austrálie je obří. Od moře a horka jsme jeli trochu spálenou zemí, přes Canberru, a pak do hor. Jeden den bylo dokonce 6 stupňů, nechápu. Takže to je můj zážitek z hor, bylo to tam fakt nádherný a připomínalo mi to Pána Prstenů 😀❤️ (ale Šmajdalfa jsem nenašla)

No a situace tady, co se týče počasí, se docela mírní. Už je tu takový pěkný léto, bez kouře, bez povodní. Krajina se ale úplně proměnila, všude se teď zelená tráva a je to fakt pastva pro oči se na to koukat. Byla jsem v místě, kde to ještě před měsícem hořelo a teď z černých ohořelých kmenů raší nové listy. Je to docela neuvěřitelný, ale je to radost.. 🌿

A pak mam ještě další zajímavou příhodu. S host taťkou jsme našli úplně rajskou pláž a byli jsme tam v luxusní čas – prostě azurová průhledná voda, krásnej písek, střední vlny, sluníčko, málo lidí – perfection. A tak si tak plavem, chytáme vlny, jen si tak užíváme toho místa. Cítim se jako nejšťastnější člověk na Zemi. Ze všech lidí jsme nejdál od břehu. No a pak k nám najednou plave takovej starší pán, očividně místní, ukazuje před nás do vody a říká “dvě ploutve tamhle ve vodě!!” … No ve mně to cuklo. Ještě jsem se den předtim dívala na film Soul Surfer, kde někoho napadl žralok (btw super film, doporučuju), tak jsem si na to vzpomněla a byla jsem připravená ukázat svoje skilly v rychlym plavání ke břehu. No, asi tak. Ploutve se přibližujou, hned za nima přichází vlna. Vlna se začne lámat, to už tak 15 metrů od nás a najednou ploutve jdou nahoru a mě spadl kámen ze srdce a začnu se smát. Delfíni! A takhle blízko. Si jenom přišli chytit vlnu. Tak je tam ještě pozoruju a cítim se ještě šťastnějc. 🌊🐬🐬

Taky se tak nějak stalo, že už to bylo 200 dní (21.2.), co jsem tady v Austrálii. ?!?!?!???! Uteklo to děsně rychle a popravdě mi to nepřijde a už teď vim, že se mi zpátky domů, do Budějc, chtít moc nebude.

Další články od Kristýny

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!