Virová pandemie a já jsem 10 000 mil daleko od domova

Když jsem před 9 měsíci odjížděla na výměnu, opravdu jsem netušila, čím si budu muset projít. Nikdo si asi pod pojmem ‘rok v Austrálii’ nepředstaví, že by byl měsíce zavřený doma. Ať už kvůli masivním požárům a kouři ve vzduchu nebo kvůli virové pandemii. Já mám to „štěstí“ zažít si dokonce obojí v jednom roce.

Co se tedy děje teď?

Upřímně jsem ráda, že jsem právě teď v Austrálii, kde celá tato situace probíhá poměrně hladce. V březnu jsme se začali dovídat o tom, že vůbec nějaký covid-19 zuří a že by to mohl být problém. Na konci března se zavřely školy a všechny další podniky, které nejsou nezbytné.

Škola během karantény

Dnes je to pro mě tedy okolo měsíce a půl, co jsem doma. Škola ale stále probíhá online a moje škola na to byla připravená, takže jsme hned od prvního dne karantény najeli na online vyučování bez problému a je to hodně efektivní, jen to chce motivaci, abych něco udělala. Prázdniny teď tedy nemám vůbec, nakonec toho je snad i víc než normálně. Stále musíme dodržovat školní zvonění, takže od 9 ráno do 3 odpoledne se opravdu musí pracovat. Podpora školy je skvělá, stále nás kontrolují, zda jsme v pořádku, zda dodržujeme pitný režim a hýbeme se.

Co se smí a nesmí

Australané byli sami hodně zmatení, co se to vlastně smí a nesmí dělat. Moře je totiž stále ještě teplotou poměrně přijatelné na koupání a zakázat surfování by si vláda nedovolila. Celkově tady v Newcastlu u pobřeží sportuje venku neskutečně moc lidí a ani během karantény se to neomezilo, i když někdy z toho nebyla radost, protože venku bylo opravdu až moc lidí. V masce jste potkali možná tak jednoho člověka za týden a celkově to asi bylo víc uvolněné. Taková už ale Austrálie je. V obchodech se ale muselo dodržovat 1.5 metru rozestupu a dezinfikovat si ruce u vchodu.

Co bude?

Poměrně rychle se všechno uvolňuje, a i do školy se asi brzy půjde. Já mám domů stále letět v polovině července a snad se ani to měnit nebude. Jsem vděčná za ten čas, který jsem tu strávila a k posledním dvěma měsícům budu otevřená, protože sama nevím, co mě čeká.

Přečtěte si více na Kristýnině blogu