fbpx

Aneb jak mě tu přepadli Češi a jak se svět zbláznil

Začal podzim. Po několika měsících jsem na sobě zase měla dlouhé kalhoty a byla jsem překvapená, že venku není 30 a víc stupňů.

Několik dní pršelo a bylo zataženo celý den, a tak nějak jsem si uvědomila, že my tyhle zamračený dny i docela chyběly. Prostě bylo nějak dlouhý léto a moc sluníčka. Teda, nestěžuju si, ale tak nějakej ten den, kdy je člověk jenom zalezlej a nic moc se nedělá, to taky chce.

Stalo se spoustu věcí

Jsem o rok starší. Svět se tak trochu zbláznil. No a tak.

Po dlouhý době jsem se zase dostala do školy, což mi udělalo velikou radost – fakt – protože mam školu vážně ráda a baví mě tam chodit. Tak jsem si tam ale užila jenom asi tak dva týdny a dneska je to už třetí den, co jsme to převedli na online školu z domova. Ano, správně, to všechno kvůli Covid-19.

Říkam si, jaký to je štěstí bejt na výměnně zrovna teďka, co? Nejdřív masivní požáry, děsný horka, pak zase trochu záplavy no a teď hodíme do sbírky ještě virovou pandemii. No tak zkušenost je zkušenost, ale zase až tak moc?

Tak jakže to začalo? No, jako první začal mizet toaletní papír. Člověk by si pomyslel, proč zrovna toaletní papír? To už i v těch Čechách byli lidi chytřejší a vykupovali jídlo. No ale tak nevadí. Co je možná ale trochu problém je, že ještě ani dneska tady nikdo nenosí masku a hrozně moc lidí na zákaz vycházení furt kašle a v moře je plný surfařů. No tak takhle v chillu jsou Australani.

 

And once again – breathe and chill

To ale trochu předbíham. Ještě abych taky napsala něco hezkýho. Můj brácha se tak rozhodl, že si na rok odjede pracovat na Novej Zéland, a že mě teda rovnou po cestě navštíví. No a mým rodičům se pak povedlo sehnat letenky na podobnej termín, takže jsem se ani nenadala, přišel konec února a já tu měla v Austrálii to český přepadení. Popravdě to bylo trochu divný, mluvit furt česky, dělat turistu a tak, ale nakonec jsme si to všichni děsně užili a jsem ráda, že přijeli. Jak někdo říká, tak to prej neni dobrý, aby rodiče navštěvovali na výměnně, že by to studenta mohlo rozesmutnit a udělat homesick, ale můžu říct, že pro mě to tak nebylo. Měli jsme společně super čas, ale vždycky je nějakej čas a pro ně byl po 14 dnech čas odjet a pro mě zase pokračovat v životě v aussielandu. Po tolika měsících vim, jak rychle to utíká, takže rodiče zase uvidim, ani se nenadějem.

No a rodiče to domů stihli jen tak tak. Teď už to na hranicích neni tak jednoduchý kvůli viru a celkově do letadla teď nikdo moc nesedejte, prosím.

K otázce : Pojedu kvůli koroně domů?

Myslim, že na to je ode mě jen jedna odpověď, a to: „Nikdy.“

Co vám budu povídat, Austrálie je by now hooodně hluboko v mym srdci a vim, že bude těžký odjíždět v červenci a natož pak si vůbec nedokážu představit odjíždět teď. Ale jo, chápu ty studenty, co se sami rozhodli jet domů třeba kvůli rodině. No, sorry, moje rodinko, budete to beze mě muset vydržet 😀 …

No a situace tady.. Podle mě jsou tu všichni docela v klidu. Teď jsem se dívala, tak ke dnešku je tu okolo 2800 případů. Austrálie je ale veliká. A zatim jsem viděla jen jednoho člověka v masce. Škola zavřená neni, ale je pouze online, to znamená, že do školy jde jen ten, kdo faaakt nemůže zůstat doma, ale stejně všechno dělá online. A k systému, co má moje škola – super. Typuju, že škola tady to má ohledně online systému zmáklý mnohem líp než Bigy doma v Budějkách.. hehe .. Dneska nám dokonce pár učitelů natočilo, jak hráli a zpívali, a pak to poslali všem studentům. No jo, co víc chtít.

Takže tim to asi zakončim. Jsem naživu, zdráva a v chillu. V Austrálii zůstávam, ani se nehnu.

Tak všem co tohle čtete.. Nepanikařte, respektujte lidi ve svym okolí a naučte se zhluboka dýchat. Všem posílam big hugs a .. no .. myjte si ručky 😀

Další články od Kristýny

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!