Co nám život přichystal
Pocity, zážitky, zkušenosti – něco co mi už nikdy nikdo nedá a nevezme. Je to nevratná zkušenost, ze které budeme všichni čerpat po celou dobu našich životů. Jsem nepopsatelně vděčná, že jsem měla tu možnost toto prožít.
Třetí a poslední Rotary meeting
Jsem neuvěřitelně vděčná za všechno, co jsem tenhle rok prožila, za kamarády co jsem si zde našla, lidi co jsem potkala, za školu, která mi moc pomohla. Je hrozně věcí, které bych kdybych zůstala v Česku nikdy nepoznala a nezjistila. Míst, které jsem viděla bylo nespočet a i sebevíce článkama a fotkama nedokážu popsat, to co jsem viděla. I přesto, že rok se může zdát jako krátká a zároveň dlouhá doba, vím že je to dostatečný čas na změnu. Proto stejně jako já jsem se změnila tady, se změnilo spoustu věcí doma – v Česku. Myslím si, že proto je pochopitelné, že máme strach, strach vrátit se někam, kde je nám to tak blízko, ale vlastně daleko…
Toronto, Niagárské vodopády a Ottawa
Druhý den ráno nás čekala návštěva Kensigthon Marketu, kde lidi chodí nakupovat čerstvé ryby, croissanty nebo uzeniny a maso. My jsme tam posnídali a užívali si atmosféru právě se probouzejícího města. Odpoledne nás čekal volný čas a tudíž nákupy. Poté už jsme měli na plánu dalších několik hodin v autě, kdy cíl byl Niagáry. Na vodopády jsem se těšila asi nejvíc z celého výletu a bylo proč. Byli jsme tam celé odpoledne i večer a bylo to něco úžasnýho. Lodí jsme se vydali až přímo k vodopádům, kde jediný co jsem viděla byla duha, jinak jsme byli úplně mokrý a koukat na ně z dálky bylo asi zábavnější…
New York
Večer druhého dne jsme se usadili na Brodway a shlédli muzikál Aladin, což byl další z nádherných zážitků. Na konci dne jsme se vrátili na Times Square, abychom ji viděli večer se všema světlama. Bylo to asi nejrušnější a nejzmatenější místo, na kterém jsem kdy byla. Kdybych se nedržela za batoh někoho od nás, hned bych se ztratila…
II. Orientation meeting v Quebecu
Vyplňovali jsme různé otázky, jak se máme ve škole, v rodině a jak se nám věnuje náš místní rotary klub. Když jsme měli první meeting v září, napsali jsme si sami pro sebe dopis s tím, že nám ho pak dají na 2. meetingu. Většina jsme psali, co bychom tu chtěli za tu dobu zažít, kam bychom se chtěli posunout ve francouzštině/ve škole apod. Když nám tenhle dopis pak v sobotu dali, bylo hrozně hezký ho číst, protože jsme většina dosáhli právě toho, co jsme si do něj v září napsali. V sobotu jsme pak ve skupinách připravovali hry pro outboundy…
