Dnes je sobota, 11.8 a mne sa čas na mojom krásnom milovanom Slovensku kráti neskutočným spôsobom. Už o pár dní budem sedieť v lietadle, na ceste za mojim najväčším dobrodružstvom vôbec. A aké sú moje pocity?
Keď som vyšiel z príletovej haly, hneď som uvidel môjho host ocka aj s jeho mamkou a jeho neterou. Nebol problém ich spoznať, keďže mali veľký plagát, ktorým ma vítali v Kolumbii.
Konečne môžem s hrdosťou prehlásiť, že som úspešne zvládla prvý deň školy. Ako to asi všetci veľmi dobre poznajú, pondelky sú počas školského roka najmenej obľúbené dni. A to nebolo inak ani tento týždeň. Ráno síce do školy vstávam neskôr ako doma, o 7:30, ale tým, že som si ešte stále nezvykla na časový posun a chodím spať o 1 ráno, je to ešte tažšie…
Včera jsem se seznámila s celou rodinou, protože mi připravili uvítací oslavu a dokonce jsem měla i dva dorty 😀 Všichni z rodiny jsou hrozně hodní a laskaví, ale vůbec neumí anglicky a já moc ještě neumím španělsky, takže je to dost těžký se na něčem domluvit. Ale doufám, že časem se moje španělština zlepší.
Ahojte, zítra oslavím měsíc zpátky v Česku a v hlavě mám takový zmatek. Popravdě fakt nevím, jak se cítím. Jsem celá ještě ze všeho popletená. Jsem ráda, že jsem doma a s mojí rodinou a kamarády po roce, ale opravdu bych znovu jela do Brazílie. Návrat zpátky je ale součást výměny, takže jsem s tím smířená atd. Vrátila jsem se a zjistila, že se tu vůbec nic nezměnilo. Já jsem se za to ale změnila hodně…
Tak a toto bude konečne môj prvý blog z výmeny, z Tasmánie. Som tu už druhý deň a neskotočne sa mi tu páči, Hobart je naozaj krásne mesto a moja rodina je super! Host otec Michael je najvtipnejší chlap na svete a keďže som práve dojedla jeho ravioly, môžem povedať že aj super kuchár…
Je 2. Augusta 20:22 a ja sedím už v treťom lietadle za posledných 24 hodín. Nemám absolútne pojem o čase, pomaly začínam pociťovať únavu z cestovania a už sa neviem dočkať keď prvé 2 dni prespím kvôli časovému posunu. Zatiaľ tá cesta nieje vôbec zlá, prestup v Dubaji bol úplne v pohode a v Singapure sme mali medzipristátie čo bolo tiež fajn…
Odjíždím jako kluk (dítě), vrátím se jako muž (dospělý). To je hlavní myšlenka mé výměny. Věkově to bude platit určitě, protože svoji 18. narozeniny oslavím v lednu v Mexiku. Takže se do Česka vrátím jako plnoletý. A mělo by to platit i myšlenkově a názorově. I když si myslím, že už teď jsem vyspělejší o pár let dopředu. Jak se ale vrátím tak to bude ještě markantnější.
Prvý polrok ma hosťovať bude starší pár s dvomi deťmi. Ich dcéra už má cez 20 a nebýva s nimi a ich syn má 17 a je na výmene v Poprade. Pár krát sme sa už stretli a bol ÚPLNE V POHODE (musím povedať, že zatiaľ všetci Austrálčania, ktorých som stretla boli skvelí), rozprávali sme sa o jeho rodičoch, ich zvykoch, radil mi a hlavne ma naučil ich slang, aby som zapadla :)))!
Dneska bych vám chtěla říct něco o tom, jak to tady vlastně mám s portugalštinou, jak se učím a tak. A to hlavně proto, že neznalost jazyka je věc, která mě tu asi nejvíce omezuje.
Mám tu výhodu, že moje host ségra, která pojede do Mexika, je ještě doma. A tak se většinu času učíme spolu. Například nejlepší věcí je to, že máme všude po bytě nalepené papírky, které popisují danou věc. Jako například kdykoliv si jdu vyndat skleničku ze skříně, leží před ní papírek s tím jak se to řekne anglicky, portugalsky a španělsky.
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
