Prvá zastávka bola už v Chiquitánií, čo je východný región v Santa Cruzskom kraji, konkrétne sme si išli pozrieť dedinu San Javier. Prešli sme kostol a potom sme navštívili dom v ktorom nám pani ukázala, ako pripraviť cuňape, čo je tradičné pečivo so syrom zo Santa Cruz. Naša cesta pokračovala do mestečka Concepción, kde sme sa ubytovali vo veľmi sympatickom hoteli s hojdacími sieťami, bazénom a krásnou záhradou…
Měli jsme brazilské hot dogy, preclíka z Německa, turecké sladkosti i mini knedlíčky, rýžovou kaši s třešňovou polevou z Dánska, plněná vajička ze Španělska, italské těstoviny, kolumbijské karamelové kostky, čínskou smaženou rýži, cosi finského, belgické wafle, koláčky z Chile, australský chleba s Vegemite, thajskou omeletu a samozřejmě můj nečeský dort. Stejně jako v pátek večer, tak i v sobotu následovaly talenty a pak vířivka. Bylo spoustu her nebo třeba i hraní na ukulele. Moje hraní na sklenici každopádně nic netrumpflo…
Jeli jsme do výrobny čajů a čokolády – ručně dělaná. Kde jsme ochutnali snad všechny čaje – bílý, černý, zelený, zázvorový, normální, oolong (čínský), a masala čaj. Už jen kvůli čajům, výhledu a touláním se po přírodě bych tam z radostí zůstala. Zase jsme se vydali na cestu, několikrát se zastali na výhled a na poslední zastávku – Boat house neboli zábavní park, velký lákadlo pro turisty v Tamil Nadu…
Som strašne rád, že čínštinu už zvládam na úrovni, kedy sa môžem len tak dve hodiny rozprávať s rodičmi a nemusím ani raz použiť Google Translate, mám konečne pocit, že ako koliesko v mechanizme začínam zapadať. Hovoria mi o Taiwane, ja im zas o Slovensku. Už som tu celkom dlho a slovenčinu príliš nepoužívam, a tak ma vždy poteší vidieť, že naša krajina sa dostáva do sveta…
Pan Bruce z našeho klubu se živí řízením kamionů a jednou mě vzal do práce s sebou. Když mi řekl, že budu muset vstávat ve 3 hodiny ráno, jen jsem se zasmála a moc jsem mu nevěřila. Když mě však v tuto pro mě noční hodinu přišel vzbudit, smích mě přešel…
Keby mi teraz niekto povedal, že mám ísť domov, nešla by som. Viem, že budem musieť a samozrejme sa budem tešiť na rodinu a kamarátov, ale ešte nie, ešte toho musím veľa vidieť a zažiť aj keď aj keby som teraz odišla, mala by som o čom rozprávať. A to, priatelia, je život na výmene. Tu som zažila rok za dva mesiace…
Sobotní večer jsme měli jít na akci od Rotary clubu. Myslela jsem si, že se tam budu hrozně nudit, ale překvapilo mě to. Hrála jejich tradiční hudba a tancovalo se. Už by mě nemělo překvapovat, jak rychle se do všeho Argentinci zapojí. Když někdo chtěl tančit, tak tančil, ať už to bylo s mužem nebo ženou. Vystoupila i taneční skupina. Líbilo by se mi alespoň jeden tanec se naučit…
Druhým větším meetingem, bylo setkání 4 klubů, hostící výměnné studenty. Doprovázeli nás i ředitelé našich škol a třídní učitelky s třídním kamarádem (buddy). Čekala nás prezentace našeho domova a našeho života v České republice. Zpívala se taky korejská hymna a rotary hymna. Potkaly jsme reboundy (studenti, kteří se vrátili z výměného pobytu). A na konci jsme dostali dárky, jako peníze a album nejúspěšnější korejské kpop skupiny BTS. Byl to opravdu super večer…
Skoro celou dobu nám telefony ukazovaly no servis a signál byl, jen když jsme vyjeli někam blíž k městu. Občas jsme ho měli i v chatce, ale instagram to rozhodně nenačetlo… Možná to byl taky jeden z důvodů, proč jsme si to tolik užili. Našli jsme si jiné způsoby, jak se zabavit a užívali jsme si tu přírodu (ehm, suchou trávu a pár suchých keřů) kolem nás…
Pokud bych měla shrnout nějaké rozdíly mezi USA a Kanadou. Maine je hodně o přírodě, takže kromě anglických nápisů to moc velký rozdíl není. Město, ve kterém jsme byli ubytovaní bylo trochu jiné. Vedle hotelu bylo asi 10 fastfoodů a celkově celé to město vypadalo jinak než města tady. Každopádně by člověk asi hned nepoznal, že je jiné v zemi, když by nemusel stavět na hranicích…
