Dne 8. září jsem oslavila tři týdny v Americe a zároveň jsem poprvé vystupovala jako roztleskávačka na fotbalovém hřišti. Myslím, že je spousta lidí, kteří by rádi věděli, jak to tady v Americe vypadá při takových společenských událostech, protože se od českých akcí dost liší. Co se mi tady opravdu líbí, je, že Američané vás neustále motivují. Udržují výborné vztahy se sousedy a společenských akcí je tu nespočet. Mám pocit, že tyto věci lidi stmelují a posilují komunitu.
Den začal tím, že jsem musela brzy vstát. Každá roztleskávačka musí mít na sobě kostým už od začátku školního dne. Svůj dres jsem dostala na první fotbalovou hru, ale sukni mi dodali až na druhou. Pod dresy nosíme černé bodyčko. Mnoho lidí z Česka bylo překvapených, že dres není z bavlny, ale z tvrdé, drsné látky. Pod sukní máme ještě přiléhavé kraťasy, a to i přesto, že máme bodyčko. Všechny nosíme bílé boty a musíme se předem dohodnout na účesu.
Náš tým se skládá z 12 holek a máme jednu trenérku a asistentku. Jsme Central Dance Team a fandíme klukům z týmu amerického fotbalu Central Riverhawks. Taneční tým funguje ve dvou sezónách: letní trvá od července do listopadu, kdy tančíme na fotbalových hřištích na University of Wisconsin–La Crosse, a zimní sezóna, která probíhá od listopadu do ledna, se věnuje basketbalovým zápasům. V zimní sezóně navíc jezdíme na soutěže do jiných měst. Pořádáme také sbírku, při které všechny jdeme na jeden večer pracovat do restaurace a veškeré peníze z této akce jdou na náš taneční tým – na kostýmy a další potřeby pro tanec.
Během školního dne musí i fotbalisté nosit své dresy s číslem, ale ne ty, které mají na zápase. Když mám na sobě svůj dres, cítím se jako ve filmu – je to přesně ten pocit, který vidíme v amerických filmech. Musím ale zmínit jednu věc – i když venku může být třeba 30 stupňů, vevnitř je vždycky zima kvůli klimatizaci. Pro mě to nebyl šok, protože jsem už byla v New Yorku, ale pokud se sem chystáte, vezměte si mikinu, protože uvnitř klimatizace běží pořád.
Po škole jsme měli sraz s týmem ve školní jídelně. Naše škola má oddělené jídelny – jednu pro prváky (freshman) a druháky (sophomore) a druhou pro třeťáky (junior) a maturanty (senior). Já jsem v maturitním ročníku a mám štěstí, že mě zařadili k seniors. Seniors mají různé výhody, jako například parkovací místo (což ale nevyužiju, protože nemám řidičský průkaz a nemůžu tady řídit), a také si mohou vybírat některé věci jako první. Náš tým si vždy před hrou dává společnou večeři, kterou připravuje pokaždé někdo jiný. Dáme stoly dohromady, abychom mohli být pohromadě. Učitelé tady mají se žáky velmi dobré vztahy a často zdůrazňují, že pokud máte nějaký problém, můžete za nimi kdykoli přijít. Slyšela jsem, že někteří učitelé mají studenty přidané i na aplikaci Snapchat, což polovina z nich podporuje, zatímco druhá polovina se drží tradičnějšího vztahu učitel–student. Učitelé si s vámi povídají jako s kamarády a otevřeně sdílejí i své osobní zážitky, ale zároveň si studenti k nim stále udržují respekt.
Po večeři jsem jela s kamarádkou autem na hřiště a začaly jsme nacvičovat s kapelou, která nás doprovází při tanci. Tyto večery miluji – tancujeme, zpíváme, vzájemně se podporujeme a objímáme. V jednu chvíli mi dokonce vyhrkly slzy do očí, když jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že mohu být právě tady a teď.
Přicházíme na hřiště v pochodové formaci spolu s kapelou a tanečním týmem. Všichni jsou nadšení, studenti fandí, křičí naše jména a zpívají. Každý zápas má své téma – minule to bylo Hawaii, tentokrát to byla stavba, takže studenti měli neonové trička a dokonce i ochranné helmy. Když jsme na hřišti, stoupneme si za sebou, levou rukou se dotýkáme osoby před námi a pravou máme na srdci (v ruce držíme pompony). V tu chvíli začíná hrát americká hymna. I když jsem hrdá Češka, je to pro mě velká čest stát vzpřímeně před celou školou během americké hymny.
Po hymně následuje bojovný tanec – každá škola má svůj “fight song”. Po půli zápasu odtančíme všechny naše sestavy, a tím pro nás práce končí. Poté si užíváme energii v studentské sekci. Naše sestavy obsahují prvky cheerleadingu, jazzu a hiphopu. I když jsem si nebyla jistá, zda do týmu zapadnu, teď jsem ráda, že jsem to zkusila. Už teď mám v týmu přátele a holky se vzájemně podporují a mají otevřené náruče pro každou z nás. Mimochodem, zápas jsme vyhráli!
Jeden Rotexák nám řekl, abychom tuto příležitost uchopili do vlastních rukou. Od té doby se tím řídím. Nebojte se udělat rozhodnutí, které jsem udělala já. Otevřou se vám dveře plné možností, nových přátel a zkušeností. Za zkoušku to stojí. Studentské vízum není nekonečné a rodina, která na vás čeká, za ten rok neuteče. Naopak vás budou obdivovat, jak krásně jste to zvládli! Kolik práce do toho vložíte, tolik se vám vrátí.
Další články od Agi
VÍKEND V MINNESOTĚ A KULTURNÍ ŠOK
Víkend v Minnesotě byl opravdu vydařený. V pátek kolem desáté hodiny ráno jsme vyjeli do...
První týden v La Crosse: Když jsem se stala mistryní small talku
Dalším zajímavým momentem bylo, když jsem si uvědomila, že musím mluvit anglicky nejen s lidmi...
PŘÍJEZD DO AMERIKY
Momentálně sedím v letadle a začínám psát tento článek. Je zvláštní, jak dlouho se na...
FOTBALOVÁ HRA, PŘI KTERÉ JSEM CÍTILA TEPLO DOMOVA
Náš tým se skládá z 12 holek a máme jednu trenérku a asistentku. Jsme Central...
AMERICKÝ FOTBAL Z POHLEDU ROZTLESKÁVAČKY A PROČ SE MŮJ ROTARY MEETING PŘESUNUL DO KOSTELA
Jakmile jsem dorazila domů, okamžitě jsem se musela pustit do příprav na večerní fotbalový zápas...
