Takže tenhle týden začal docela velkou věcí, na kterou jsem čekala už fakt dlouho. My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A v pondělí to konečně přišlo. Sešli jsme se s naší ředitelkou a ta nám oznámila, že už od úterý budeme v jedenáctém ročníku. Já jsem z toho měla obrovskou radost, protože to pro mě znamenalo nejen změnu třídy, ale hlavně nové uniformy – a ty jsou upřímně mnohem hezčí než ty předtím. Také všichni doufáme, že si najdeme nové kamarády.
Odpoledne jsem ještě měla roztleskávačky a tam teď docela makáme. Pořád upravujeme a vylepšujeme naši choreografii na jednu prezentaci, kterou budeme mít, takže to bereme docela vážně. Je to občas náročné, ale zároveň mě to baví.
V úterý jsem tedy poprvé vyrazila do školy jako studentka z jedenáctého ročníku. Vzala jsem si novou bundu a tričko a měla jsem z toho fakt dobrý pocit. Takový jako nový začátek. Ve třídě nás přivítali docela hezky a celkově na mě ta třída působí dobře. Myslím, že by to mohlo být fajn.
Ve středu jsem jako vždycky vyrazila k mojí první hostrodině. Tyhle návštěvy mám hrozně ráda. Šli jsme spolu na basketbalový zápas mého hostbráchy a potom jsme ještě slavili narozeniny paní, která pro ně pracuje. Bylo to celé takové strašně příjemné, rodinné, a já si vždycky uvědomím, jak moc mám štěstí na lidi kolem sebe a svoje hostrodiny.
Ve čtvrtek už se to ve škole začalo tak nějak vracet do normálu. Pomalu si zvykáme na novou třídu, nové lidi, nový režim. Pořád tam ale dělají něco, čemu říkají ICFES, což je vlastně taková důležitá zkouška, něco jako přijímačky na univerzitu. A upřímně… myslím si, že některé části z matematiky nejsou o nic těžší než přijímačky u nás v Česku na střední. Možná i naopak.
Pátek byl ale mnohem zajímavější. Měli jsme totiž jean day, takže jsme si mohli vzít do školy, co jsme chtěli, a nemuseli jsme být v uniformách. To je tady docela vzácné, takže jsem si to fakt užila. Navíc jsme měli delší přestávku – celou hodinu, což bylo úplně super. Také jsou vždy ve škole od studentů takové stánky s různým jídlem. Takže jsme si jen povídali, smáli se a užívali si ten den trochu jinak než normálně.
V sobotu večer jsem vyrazila s Marií Clarou ven. Moc jsme si to užily, protože myslím, že si spolu vážně hodně rozumíme.
V neděli jsem ráno samozřejmě měla basket, který už je teď součástí mých víkendů. A potom jsem vyrazila s mojí hostrodinou na oběd. Dali jsme si steak, který byl fakt výborný. A zbytek dne jsme strávili spolu tak nějak v klidu.
Další články od Niny
Nový začátek v jedenáctém ročníku
My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A...
Život mezi školou, Rotary a novou rodinou
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli...
Karneval, který se nedá popsat – ten se musí zažít
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se...
Můj kolumbijský život
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk...
Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii
V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host...
České vánoční tradice a kolumbijské novény
V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla...
Nová etapa výměny
Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám...
Día de las velitas – Den svíček
Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje...
Můj kolumbijský narozeninový týden
No a pak přišel pátek – můj narozeninový den! Ráno jsem se probudila a viděla všechny...
