Día de las velitas - Den svíček - Studium v zahraničí: Rotary Youth Exchange Czechia

V pondělí jsem se vrátila z výletu z Eje Cafetero zpátky do Pasta. Dorazila jsem někdy odpoledne a doma mě přivítali host mamka i host taťka. Hned jsme si sedli a já jsem jim všechno nadšeně vyprávěla, protože zážitků bylo fakt hodně. Moji host sourozenci zrovna nebyli doma, protože šli ven s jinou výměnnou studentkou.

V úterý jsem šla normálně do školy a večer jsme vyrazili na večeři na sushi. Po večeři jsme se ještě šli na procházku vánočním městem Pastu. Musím říct, že to bylo nádherné – celé město svítilo a mělo úplně jinou atmosféru. Moc jsem si užívala tohle vánoční naladění.

Ve středu večer jsem vyrazila s Marií Clarou a Paulínou na fotbalový turnaj našich spolužáků. I když moje třída zrovna prohrála, tak to vůbec nevadilo, protože atmosféra byla super. Po zápase jsme s nimi ještě šli na společnou večeři a bylo to moc fajn.

Ve čtvrtek jsme měli Rotary meeting, kde jsem musela prezentovat o sobě a o České republice. Myslím si, že se mi to opravdu povedlo, i když se mi stala jedna docela vtipná věc. Napsala jsem si malý tahák na papír, kdybych náhodou něco zapomněla, ale prezentovali jsme skoro v úplné tmě, aby víc vynikla prezentace na plátně. Takže jsem ten tahák vůbec nemohla přečíst a musela jsem všechno odříkat zpaměti a spolehnout se jen na svoji španělštinu. Upřímně jsem z toho měla trochu stres, ale nakonec jsem zjistila, že se na svoji španělštinu už fakt můžu spolehnout. Byla jsem na sebe docela pyšná, že jsem to zvládla bez jakékoliv pomoci. Na tom meetingu jsem taky poprvé viděla svou třetí host rodinu, zatím ale jen z dálky a vlastně jsem s nimi ještě ani nemluvila. Původní třetí rodina, která byla v plánu, má doma dvě kočky a protože mám silnou alergii, tak k nim bohužel nemůžu. Dva měsíce jsem tak žádnou třetí host rodinu neměla a teď už ji sice mám, ale zatím je skoro neznám.

V pátek jsem měla zkoušku tance na vystoupení, které nás čeká příští pátek. Tentokrát mi už ten tanec přišel mnohem lepší a mám z toho mnohem lepší pocit než na začátku. Večer jsme pak vyrazili do kavárny a také jsme se byli podívat do jednoho kostela, který byl opravdu moc hezký. Host mamka mi navíc koupila vánoční svetr, protože u nás ve škole nosíme každý den uniformu, ale před Vánoci si můžeme místo mikiny nebo bundy vzít vánoční svetr. Měla jsem z něj obrovskou radost, strašně se mi líbí a už se těším, až si ho vezmu do školy příští týden.

V sobotu dopoledne jsme byli doma a pak si zašli do restaurace na oběd. Tam měla moje host ségra oslavu, protože měla první svaté přijímání. Bylo to hrozně hezky připravené, všechno krásně vyzdobené a vůbec jsem nečekala, že to bude tak velká událost. Bylo vidět, že je to pro rodinu opravdu důležité.

V neděli dopoledne jsme vyrazili na basketbalový zápas mého host bráchy. Hraje teď takový šampionát a ten den svůj zápas vyhrál, takže jsme mu všichni fandili a měli z toho radost. Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje se to Día de las velitas (Den svíček) a lidé ten večer zapalují svíčky před domy, na ulicích nebo na balkonech. Každá svíčka může mít svůj význam – někdo ji zapálí za rodinu, někdo pro štěstí, někdo si při tom něco přeje. Je to hodně klidná, krásná a symbolická tradice a celé město je najednou plné světýlek. Strašně se mi to líbilo a určitě si tuhle tradici chci jednou přenést i do Česka.

Po tom jsme šli ještě na večeři do jedné společenské místnosti. Měla jsem tam sandwich, který byl tak strašně podobný českému rohlíku, že mi bylo skoro až do breku, protože české pečivo mi tady fakt chybí. Musím říct, že český chleba a rohlíky jsou prostě nepřekonatelné. Viděla jsem tam taky svíčku ve tvaru sopky Galeras, která je symbolem Pasta, a celé to mělo hrozně hezkou atmosféru.