Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii

V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host rodině. Večer jsem šla znovu na novenu k mojí host tetě z první rodiny. Tahle novéna byla opravdu hodně zábavná, protože si pronajali dokonce i klauna. Bylo tam spoustu smíchu, her, zábavy a nakonec jsme všichni tancovali. Ten večer jsem si moc užila a odcházela jsem domů s úsměvem na tváři.

V úterý jsem byla domluvená s kamarádkou, že půjdeme do kina, ale bohužel to nakonec nevyšlo a plán mi zrušila. Bylo mi to trochu líto, ale nedalo se nic dělat. Sešla jsem se s Marií a Paulinou, šly jsme spolu ven a pak mě holky doprovodily domů. Zrovna ten večer neměly žádnou novénu, a tak je moje první host rodina pozvala k sobě. Moc jsem se těšila, protože jsem u první host rodiny i přespala a přinesla jsem jim české cukroví. Všem moc chutnalo a mělo obrovský úspěch. Celý večer byl plný her, smíchu, dobrého jídla a skvělé atmosféry. Byla to jedna z nejhezčích noven, které jsem tady zažila.

Ve středu 24. prosince jsem se probudila u své první host rodiny a dopoledne jsem se přesunula zpět ke své druhé host rodině. Dopoledne jsme strávili v Unicentru (nákupní centrum v Pastu) a odpoledne doma. Kousek večera jsem strávila s druhou host rodinou, povídali jsme si a na konec mi předali dárky, protože jsem znovu šla spát ke své první host rodině.

Poslední novenu, jsme slavili u mojí host tety. Byla to velká večeře se spoustou lidí a kamarádů. Jejich dům je obrovský – myslím, že větší barák jsem v životě neviděla. Můj host strejda nám dokonce ukázal herní automat, který měli doma, takže jsme si ho mohli vyzkoušet, což bylo „fakt hustý“.

Ráno mě probudila moje mladší host ségra s tím, že už přišel Santa. V Kolumbii totiž dárky nosí Santa Claus. Šli jsme všichni dolů a rozbalovali dárky. Potom jsem si šla znovu lehnout, protože jsem byla hrozně unavená, ale vůbec se mi nedařilo usnout. Tohle mi přišlo takové trochu zvláštní nebo smutné, protože v Česku vždycky po otevření dárků trávíme čas spolu, ale tady šli všichni spát, což jsem vůbec nechápala. Nakonec mi host rodiče nabídli, že se k nim můžu přidat, a tak jsme společně koukali na Sám doma.

Musím ale říct, že české Vánoce mi přijdou kouzelnější. Chybí mi štědrovečerní večeře, ryba, bramborový salát a celkově ta atmosféra. Tady mají něco, čemu říkají „ruský salát“, ale s českým bramborovým salátem to nemá skoro nic společného, i když oni mi říkají, že jo. Někde ho dělají s jablky, jinde dokonce s ananasem, takže je hodně tropický – a upřímně, moc mi nechutnal.

Další den, 25. prosince, jsem strávila v klidu s mojí druhou host rodinou. Večer jsme se dívali na Tři oříšky pro Popelku, což se jim moc líbilo a byla jsem ráda, že jsem jim mohla ukázat kousek české vánoční tradice.

V pátek 26. prosince jsem se naučila dělat platano chips – jsou úplně boží a konečně už je umím sama. Potom jsem šla s host bráchou a host taťkou z první rodiny vyzvednout startovní balíček na běžecký závod, který jsem měla běžet s host bráchou. Já běžela 10 km, brácha 15 km.

Odpoledne jsme šli ještě společně běhat. Původně jsem měla běžet závod s host taťkou , ale ten měl operaci oka, takže to bohužel nevyšlo.

V sobotu 27. prosince měla narozeniny Maria Clara, takže jsem šla na její oslavu. Bylo to moc fajn, ale musela jsem odejít trochu dřív, protože mě druhý den čekal běžecký závod a vstávala jsem v pět ráno. Byla jsem dost nervózní, ale nakonec to dopadlo skvěle. Závod byl perfektně připravený, dostali jsme trička a všechno bylo super zorganizované. Zaběhla jsem si svůj osobní rekord – 10 km za 1 hodinu a 3 minuty ve výšce 2600 m n. m. Ve své kategorii jsem skončila pátá, takže jsem na sebe byla opravdu hodně pyšná.

Odpoledne už začal karneval Negro y Blancos. První den se dříve po všech stříkala voda, ale kvůli ochraně životního prostředí se dnes místo toho maluje na ulice křídami. V celém městě se uzavřou a ulice se promění v obrovské barevné plátno. Malovala jsem s kamarádkami a naše dílo se nám opravdu moc povedlo. Některé kresby byly tak nádherné, že se to ani nedá popsat – některé zabíraly klidně čtvrtinu celé ulice a lidé na ně trénují dopředu, aby byly dokonalé.

A takové byly moje kolumbijské Vánoce, na které nikdy nezapomenu. Zažila jsem spoustu zábavy a krásných momentů, na které budu vždy ráda vzpomínat. Zároveň trávit Vánoce daleko od domova bylo zároveň někdy i docela náročné.