Kdo by řekl, že obyčejný pětidenní kemp může změnit pohled na svět? Až do chvíle, co jsem nasedla do auta směrem zpět domů jsem tomu nechtěla uvěřit ani já. To se avšak v okamžiku změnilo… Jakým způsobem nás kemp RYLA ovlivnil, proč považuji tento týden jedním z nejlepších mého života a co jsem od života pochopila? O tom všem a dalším jsem se rozepsala v mém článku.
Je piatok ráno a chystám sa do školy. V tom mi moja host mama oznámi: Keďže je to tvoj posledný víkend s nami, rozhodli sme sa ťa zobrať na malý výlet. Ja celá nadšená piatok v škole som sa nevedela dočkať kedy už bude sobota a konečne vyrazíme na náš trip. Sadáme do auta a do navigácie zadáme cieľ – Charleston, Južná Karolína. Toto mesto veľmi dobre poznám z populárneho seriálu Outer Banks.
Cesta za našou dovolenkou trvala iba 3 hodinky. Z mierne pochmúrneho Charlotte za 3 hodinky na pláž. Úžasné. Vyšli sme z auta a vonku bolo cítiť leto. 28 stupňov a slnko svietilo v plnom prúde. Rýchlo sme zobrali plávky a uteráky a ponáhľali sme sa na pláž. V teplom oceáne sme sa ponárali a plávali asi 3 hodiny vkuse. Bolo to úplne dokonalé.
Když se jako výměnní studenti ocitneme v host rodině, staneme se tak na určitou dobu její nedílnou součástí. Prožíváme s nimi vše dobré i zlé, trávíme společně čas a jezdíme na výlety… V mém případě se dokonce podílíme i na pořizování dalšího člena do rodiny.
Před začátkem svojí výměny bych nečekal, že se během jejího průběhu podívám až do vzdáleného Karibiku. Každopádně má výměnná rodina mi poskytla příležitost strávit týden na dovolené v Dominikánské republice…
Zvolil jsem si 7 předmětů z asi 60 a vždy se střídají tři předměty s tím, že jeden je každý den. Hned jsem se přihlásil do týmu amerického fotbalu. Tam jsem si hned udělal spoustu kamarádů, kteří mě seznámili se spoustou lidí a pomáhají mi projít mým rokem. Je tu spousta učitelů a všichni jsou ochotní pomoci a berou na mě ohled…
Začali jsme řešit i jiné věci, jako například z čeho máme strach a zjistili jsme, že většina holek se bojí pavouků. Což nebylo zase tak překvapující, protože pavouků se bojí hodně lidí, co nás ale překvapilo bylo, když dívka z Francie po naší konverzaci o pavoucích pronesla větu:,, I ate spiders” (v překladu: Já jsem jedla pavouky). Já a několik dalších jsme se docela zarazili, konzumaci pavouků bych čekala spíše někde v Asii nebo tak, ale s Francii mě napadali jenom žáby a šneci…
