Amerika je opravdu zemí všeho. Jakmile to tu trošku více poznáte, tak pochopíte že se tu vždy něco najde, ať už jde o nějakou zajímavou restauraci, atrakci či památku. Zvláště tady v Texasu, jak už mi bylo několikrát řečeno, je tu všechno větší a lepší. 🙂 To jsem taky ze začátku už postřehla že je tu taková “rivalita‘‘ mezi určitými státy ale to se samozřejmě bere s nadsázkou 🙂 …
Tento týždeň som bol kempovať na 2 dni z mojou rodinou a ich kamarátmi v Utahu v meste Moab, ktoré je tak populárne, že si musíte objednať miesto na kempovanie skoro rok dopredu. Kempovali sme v stanoch a každý deň sme robili niečo iné. Prvý deň sme začali túrou a na druhý deň sme išli zlaňovať skaly, čo som skúšal po prvý krát…
O víkendu jsme jeli na hory, konkrétně na Mount Hood, kde bylo plno spálených stromu, po požáru v roce 2017. Vyjeli jsme autem skoro na vrchol, obešli jsme špičku hory a šli zpátky k autu. Na tomto výletu nebyla moje host mamka, která pracuje od pátku do neděle v sudé víkendy a v liché zase můj host otec. Další den jsme šli běhat do vedlejšího města Hood River, ale hlavě jsem se připravoval do školy, protože mi v pondělí začínala…
Mám tu partu, na kterou se můžu spolehnout a dokonce jsem s nimi byla i na prvním zápasu amerického fotbalu. Téma bylo NEON, takže všichni studenti přišli v neonovém oblečení. Pokud jste viděli americký fotbal, stejně jako já, jen ve filmech, nebudete tomu ani trošku rozumět. Byla jsem hrozně zmatená z celé hry, ale nešlo ani tak o ten fotbal, ale spíš o to, že jsem tam byla s kamarády a bavili jsme se. Ke konci už mi pak dávalo trochu smysl kdy mám tleskat a kdy ne 🙂
V neděli 21. srpna jsem se sbalil, rozloučil se svými kamarády a netrpělivě čekal na pondělí. V noci jsem toho moc nenaspal. Furt jsem nad něčím přemýšlel: Budu mít dobrou rodinu ? Co když mi nebudou vyhovovat? Zvládnu školu? Nebude mi chybět rodina?,… Nakonec jsem usnul o půl noci, ale budíček už mi zvonil o půl druhé…
Momentálně mám rodinu kde mám host sestru i host bratra. Moje sestra se, ale odstěhovala, aby mohla jít studovat na VŠ, takže tu semnou byla jen jeden den. Bude se vracet, ale nebude tu tak často. Máme také 2 kočky (kocour Myles a kočka Dizzy).
První šok byl určitě ten, že kohokoliv tu potkáte, všichni se na Vás budou usmívat a ptát se jak se máte. To platí i pro prodavače v obchodě, všichni tu jsou hodně komunikativní a na to jsem z Česka, kde se Vám občas nedostane ani “Dobrý den”, nebyla zvyklá.
