O prvním víkendu jsme s host rodinou vyrazili na výlet k jezeru Bumping lake. Tam jsme se setkali s rodinnými přáteli, Elisabeth a jejím synem Wolfgangem. S Wolfem a Liamem jsme se vydali na malý výlet na kajacích. Bohužel jsem na jezeře strávil jen 4 hodiny, je tam toho tolik co k vidění!
Nechce se mi tomu věřit, ale zítra to budou přesně tři týdny, co jsem tady v USA. Za tu dobu jsem si překvapivě stihla najít i nějaké kamarády, jak ve třídách, tak partu, se kterou sedím na obědě, takže vlastně škola – až na to, že je šíleně zdlouhavá – ujde. Většinu času trávím tam, jelikož máme vyučování od 8:30 do 15:30, a když ještě k tomu máme v pondělí, úterý a pátek tréninky cheeru, tak končíme v 17:30 a domů se dostanu okolo šesti večer.
V pondělí jsem byla na registraci ve škole a můžu vám říct že to bylo opravdu jak z filmu. Školní skříňky, učebny a vše šíleně velké. Už jsem potkala i holky na cheer když jsme v pondělí odpoledne měli týmové fotky a jedna holčina se mě zeptala jestli mluvím “evropsky” a když jsem řekla že máme svůj vlastní jazyk tak se zeptala jestli je to portugalština 😂
Škola mi začala ve středu takže jsem tam byla zatím jen 2 dny a skoro vůbec jsme se neučili a jen jsme projížděli školní řád. Ve škole nesmíme mít telefony ani na chodbách a i když bychom chtěli tak v celé škole není signál což znamená že máme smůlu 🙁
Okolo Cheyenne je nádherná příroda, někdy trochu vyschlá kvůli velkým horám ale přesto nádherná. Jen jsou všude fotky amerických presidentů ale co se dá dělat. Šli jsme se také podívat na jezera, která Cheyenne napájejí. Nejlepší ale z toho je vidět ve městě desítky fastfoodů, o kterých jsem nikdy neslyšel a každý druhý obchod je random fastfood.
Je navštevovanie americkej high school naozaj taká realita, akú často vidíme v amerických filmoch, alebo je to len ilúzia? Zažil som to na vlastnej koži a odpoveď vôbec nie je jednoduchá.
Měla jsem jít do Wisconsinu. Studený stát. Když mi to řekli, nebyla jsem z toho nejšťastnější. Ale řekla jsem si: „Dobře. Možná právě tohle je ta příležitost.“ A byla! A to je to největší poznání, které si z tohoto roku odnáším. Není to jen o zábavě nebo cestování. Je to o růstu. O tom, jak si začnete vážit maličkostí, kterým jste dřív nevěnovali pozornost. O tom, jak se význam lásky, rodiny a přátelství najednou promění. Jak si uprostřed sněhu, v pěti vrstvách oblečení, uvědomíte, že největší teplo vychází z lidí kolem vás.
