Uplynul další měsíc a já vám přináším další blog, tentokrát za září. Stalo se toho opravdu hodně! Výlety do Tokia, noví kamarádi, japonská škola, tradiční festivaly i vaření českého jídla. Zkrátka další měsíc plný nových zkušeností a vtipných situací.
Všichni, kdo studovali v zahraničí a poté se vrátili do své země, znají tento pocit. Pocit, že nevíte, kde máte být. A i přes to si znovu zvyknete.
Katie tráví svůj výměnný rok v Japonsku, kde ji čekaly první týdny plné nových zážitků, lidí, chutí i kulturních překvapení. Ve svém prvním blogovém příspěvku píše o příletu, škole, hostitelské rodině, Rotary akcích i o tom, jak se během pár dní stala ve škole celebritou.
Jmenuji se Laura a nedávno jsem se vrátila z jednoho z nejlepších roků svého života. V roce 2024–2025 jsem se zúčastnila programu Rotary Youth Exchange a strávila jsem celý školní rok v Japonsku. Byl to fakt neuvěřitelný zážitek, který si v sobě ponesu už napořád.
Japonsko. Země vycházejícího slunce. Rychlovlaky, elekronika a řád. Pravidla. U těch pravidel bych se ráda pozastavila. Snad každý již slyšel, jak Japonci dbají na pravidla. Striktně je dodržují a když je porušíte, dokážete si znepřátelit nemálo lidí. Japonská pravidla se cizincům často jeví jako hloupá, vtipná nebo opravdu přehnaná. Jak to tedy vypadalo v této zemi v době pandemie?
Začátkem března se koronavirus začal řešit i v Japonsku. Několik zemí již vydalo opatření, zrušila výuku a podobně, Japonsko vše nechalo při starém až do března, kdy v určitých prefekturách bylo doporučeno školy zavřít. Bohužel touto dobou začaly kvést sakury. Japonsko, sakury. Snad neexistuje větší souvislost. Japonci se v tento čas schází v parcích a pozorují padající kvítky, zatímco společně jí “bento” oběd. Poselství ,,Stay home” se k většině lidí dostala, bylo to všude, ale lidé stále chodili ven a stýkali se v přeplněných parcích…
