Hele, Ryba!

Hele, Ryba!

Po vystoupení pěveckého sboru, který působil při dívčí škole, nastal moment Rybovky. Když jsem neviděla ani jednoho Evropana, vyděsila jsem se. ,,To snad nemyslíš vážně? Česká mše a budou tu zpívat Japonci? No to snad ne.“ Ale naštěstí to bylo česky. Každopádně… jak už bylo asi předpokládané, čeština byla velkým problémem. Moc jim nešlo rozumět, a přestože jsem měla noty před sebou, ztrácela jsem se. V celém kostele byly 3 česky mluvící lidé, z toho jen dvě Češky…

Sendai a Miyagi Fox village

Sendai a Miyagi Fox village

Když jsem přijela do Japonska, rodina se mě zeptala, zda mám nějaká místa, kam bych se chtěla podívat. No já jedno takové měla. Byla to Liščí vesnice. Ale ta bohužel byla dost daleko od všeho, zejména našeho domu. Byla v prefektuře Miyagi, což je celkem dálka, když se podíváme na vzdálenost Saitamy a Miyagi. Každopádně i přes tuto skutečnost jsem to rodině řekla, ale bylo mi jasné, že tam nepojedeme. Přece jenom to bylo daleko. No to jsem ještě nevěděla co mě čeká…

To, kde člověk žije, může ovlivnit mnohé

To, kde člověk žije, může ovlivnit mnohé

Většina lidí, když slyší “Japonsko”, si představí sushi, samuraje, a šílené výmysly, nad kterými občas zůstává rozum stát. A i když tohle všechno k Japonsku patří, je toho pořád dost co objevovat. A právě tohle “objevování” bylo náplní mého ročního výměnného pobytu….

Neobyčejný školní výlet

Neobyčejný školní výlet

Druhý den jsme vyrazili na prohlídku Singapuru, kde jsme samozřejmě viděli Merliona, ale taky Chinatown a Malou Indii. Té Indie opravdu fanda nejsem, ale bylo to fajn vidět. Po čichové stánce to byl zajisté zážitek – nepotřebuji zažít znova. Třetí den nás čekala návštěva Malajsie. Rodina, která nás dostala na starost, měla oblečení na půjčení, tak jsme byli správně oblečení. Jídlo už taková sláva nebyla. Sice to nebylo čínské jídlo, ale jíst rukama mi je velice nepříjemné a zapříčinilo to to, že jsem si jídlo absolutně neužila…

Školní kulturní festival

Školní kulturní festival

Účastníci měli pásku přes oči, v ruce pěnový meč, deset sekund se točili a potom vyrazili do bitvy. Musím říct, že příprava byla vážně dlouhá a táhla se, ale výsledek za to stoprocentně stál. A aby naše třída nebyla jen tmavá, ostatní stěny jsme přetvořili v ‚fotokoutky‘ – velký žlutý měsíc s pozadím, květinové srdce na tabuli… Každý si našel kousek toho svého, co se mu líbilo. A já jsem velmi ráda, že jsem se mohla účastnit téhle akce…

Festival!

Festival!

Ale co mě bavilo? Shateki! Na žádné české pouti, nemůže chybět střelnice. V Japonsku to mají stejně, jen se střílí špuntovkou. Jak Miho, tak Nonoka, mě přemlouvaly, abych šla a shateki si zkusila. Byla jsem bezkonkurenčně nejstarší, kdo se účastnil. Ale nakonec všechno dopadlo dobře a já si odnesla cenu v podobě černé krabici s nějakou podivnou hrou, které jsem nerozuměla…

Pin It on Pinterest