Jmenuji se Laura a nedávno jsem se vrátila z jednoho z nejlepších roků svého života. V roce 2024–2025 jsem se zúčastnila programu Rotary Youth Exchange a strávila jsem celý školní rok v Japonsku. Byl to fakt neuvěřitelný zážitek, který si v sobě ponesu už napořád.
Bydlela jsem ve městě Honjo, v prefektuře Saitama, což je takové klidné, ale fakt krásné, město nedaleko Tokia. Honjo jsem si hned zamilovala – příjemní lidé, čisté ulice, krásná příroda a celkově pohodová atmosféra. Navíc díky tomu, že Tokio bylo opravdu blízko, jsme tam s kamarády mohli jezdit celkem často. Stačilo jen naskočit na vlak a během hodinky jsme už procházeli ulice Shibuyi nebo nakupovali v Harajuku. Tyhle výlety byly fakt top.
Chodila jsem na Honjo Daiichi High School, kde to bylo zpočátku trochu náročné, hlavně kvůli japonštině, ale brzo jsem se chytla. Musím zmínit, že už před odjezdem jsem se učila japonsky, japonskou kulturou i jazykem jsem se zabývala pár let a myslela jsem si, že jsem celkem dobrá. I tak to nebylo jednoduché. Učitelé i spolužáci byli milí a snažili se mi pomoct, učitelé si pro mě připravovali úkoly, abych se mohla hned od začátku zapojovat. Ve škole jsou po vyučování kluby, každý někam chodí a ze školy se tak všichni vrací až pozdě večer. Hrozně mě bavilo, že jsem se mohla stát členkou fotoklubu. Fotoklub jsem kontaktovala už před příjezdem, věděli o mě a hned mě vzali mezi sebe. Focení mě vždycky bavilo a díky tomu jsem měla možnost zachytit spoustu krásných momentů – od sakur, přes školní festivaly až po zasněžené ulice v zimě. Moje fotky dokonce uveřejnil školní instagram.
Během roku jsem žila u pěti hostitelských rodin, což možná zní trochu šíleně, ale každá z nich mi něco dala. Někde jsme si víc povídali, jinde mě učili vařit a všude jsem se cítila jako doma. Bylo zajímavé poznat, jak různě může vypadat každodenní život v japonské rodině. Všichni byli moc hodní a často na ně vzpomínám.
Japonsky jsem se naučila celkem dobře, intenzivně jsem se snažila adaptovat na život v japonské kultuře. Japonci mě moc chválili a byli na mé úspěchy pyšní. Jsem jim vděčná za jejich péči a bylo příjemné vidět, že jim moje snaha dělá radost.
Ale co bych byla bez kamarádů?! Poznala jsem spoustu super lidí – jak Japonce, tak i další výměnné studenty. Trávili jsme spolu ke konci skoro každý víkend, smáli se, zpívali karaoke, chodili do kaváren, nebo prostě jen tak seděli v parku. Byli jsme jako malá mezinárodní parta a tahle přátelství mi zůstanou. Zpočátku ale nebylo jednoduché zapadnout, chvíli trvá, než se člověk naučí v nové kultuře fungovat, než si na vás spolužáci zvyknou – a ostatní inbound studenti bydleli daleko.
Tenhle rok mě hodně naučil. Nejen o Japonsku a jeho kultuře, ale taky o sobě. Naučila jsem se být víc samostatná, otevřená novým věcem a taky jak si poradit, když to není úplně jednoduché. Zjistila jsem, že domov není jen místo, ale spíš lidi a pocity, které s nimi máme spojené.
Jsem vděčná Rotary, všem mým hostitelským rodinám a školám (mé domácí škole i škole v Japonsku), že mi tohle všechno umožnili.
Byl to rok, na který nikdy nezapomenu!
Díky Japonsko – a určitě se zase vrátím!
Laura Sorrosa Arrata, RC Beroun → Japonsko 2570, Outbound 2024-25
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
