„Maminko od srdce.“ Tak mi dnes píše osmnáctiletá dívka z Brazílie, která před rokem přiletěla do České republiky jako výměnná studentka. Když jsem ji 25. srpna 2025 čekala na vídeňském letišti, ani ve snu by mě nenapadlo, že o necelý rok později budu mít pocit, jako bych se loučila s vlastní dcerou.
Posíláte své dítě do světa a máte se stát hostitelskou rodinou? Nejen vašeho potomka čeká rok plný změn a zážitků, i vy na něj budete ještě dlouho vzpomínat a pravděpodobně vám ty „vypůjčené děti“ budou nakonec i chybět.
Stát se poprvé hostitelskou rodinou pro dvě dívky z různých koutů světa pro nás znamenalo nejen velkou výzvu, ale především snahu ukázat jim něco, co jinde jen tak nezažijí. Něco skutečně českého. A co může být lepší než tradiční masopust?
Opravdu! Přestože naši výměnní studenti Ximena z Mexika a Alex z Tchaj-wanu pocházejí ze zcela odlišných kultur i časových pásem – což nám tak trochu udržovalo mírný jetlag ve vlastním domě –, velmi brzy po jejich příjezdu jsme zjistili, že jsme rodina. Že máme překvapivě mnoho společného, že jsme si prostě souzeni a všechno je tak, jak má být.
Na začátku bychom rádi poděkovali Rotary za příležitost, kterou dostala naše dcera – díky výměnnému programu mohla vyjet na studijní pobyt do USA. Byla to pro ni obrovská životní zkušenost. Poznala jinou kulturu, zdokonalila se v angličtině, osamostatnila se a získala nové přátele. A my jsme si díky jejímu pobytu uvědomili, jak velkou hodnotu má možnost poznávat svět nejen jako turista, ale především prostřednictvím lidí a jejich každodenního života.
K hostování zahraničních studentů jsem se dostala spíše oklikou. Jednoho dne jsem si usmyslela, že pro moje děti bude „nejlepší“, když si zlepší jazykové dovednosti a rozšíří kulturní obzory přímo prostřednictvím života s rodilým mluvčím – a to ideálně pod jednou střechou. Kontaktovala jsem proto několik organizací s nabídkou, že bychom rádi někoho hostili. Sama jsem totiž několik let žila v zahraničí, dokonce jsem působila jako au-pair, takže jsem „přesně věděla“, do čeho jdu. Děti mluvily obstojně francouzsky a anglicky, a tak jsme si dokázali představit, z jaké země by mohl náš host pocházet. Moje očekávání však dopadlo úplně jinak.
