Spotřeba čaje a sirupu díky neustálé přípravě Montanou vzrostla. Nemocnost se vyřešila návštěvou lékaře a začalo se bojovat s alergií. Dosavadní problémy ve škole byly vyřešeny hlavně komunikací a následnou změnou třídního kolektivu. Ten úžas v obličeji Montany, že to jde. Česky se sice Montana moc nenaučila, ale k dorozumění to stačilo. Když už to opravdu vázlo, zachránila nás se svojí perfektní angličtinou Kristýna a ujala se funkce tlumočnice…
Osobně jsem byla nadšená z toho, že u nás někdo bude rok bydlet. Rodiče z toho byli trochu nervózní, ale také se těšili. Já jsem vždycky chtěla mít bratra a tak jsem byla celá natěšená, že jednoho budu mít, i když jen na 4 měsíce. Realita byla ale úplně jiná, než kdokoli z nás očekával. Někdy to bylo velmi náročné, přece jen je to velký zásah do soukromí a, i když se student snaží přizpůsobit, naruší to vaši rutinu. Částečně se musíte přizpůsobit i vy, ať chcete, nebo ne. Není to jednoduché, ale je to zkušenost a rozhodně s sebou nese spoustu zážitků a to nezapomenutelných…
Ještě před rokem pro mě představa hostujícího rodiče byla téměř děsivá, naplněná mnoha otázkami a obavami – jako zvládnu to? Budu schopna se postarat o toho cizího pubescenta skutečně zodpovědně se vším všudy, co k péči rodiče náleží? Dokážu přistupovat k cizímu elementu v naší domácnosti jako ke svému vlastnímu dítěti s projevy lásky, ale zároveň i s nároky a požadavky, které jsou běžné a samozřejmé? Co jazyková bariéra, budeme schopni se opravdu pochopit a rozumět si, když i ve vlastní rodině by se občas hodil tlumočník? Budeme si mít vůbec o čem povídat? Nevím, jestli jen zásluhou úžasné povahy svěřené Kaliforňanky, nebo tím, že jsem díky této situaci otevřela jednu z nepoznaných součástí své osoby…
Dcera navštěvovala víceleté gymnázium, když přišla s tím, že by se nechala tzv. „vyměnit“ s jiným studentem na příští školní rok do jiné země. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti. O výměnné studentské pobyty je určitě velký zájem a já se nikde přimlouvat nehodlala. „Mami, pojď se podívat, jakou jsem si připravila…
Aj naša osobná skúsenosť z návštevy Brazílie v apríli 2014 bola viac než vynikajúca. Otvorenosť, prijatie u Rodrigovej rodiny a bez výnimky u všetkých troch synových host rodín bolo krásne a veľmi emotívne. S manželom sme mali pocit, ako keby sme prišli k starým dobrým známym a naša cesta po Brazílii, okrem cestovateľských a poznávacích zážitkov, bola obohatená množstvom hlbokých emotívnych dojmov aj vďaka poznaniu a programu, ktoré nám členovia spomínaných host rodín pripravili. Rodrigo nás napriek tomu, že je už tri roky doma, predstavoval svojej rodine ako ocko a mamka a tak sa k nám aj správal (podotýkam, že jeho slovenčina bola aj po takej dobe výborná)…
O vtipné momenty nebola núdza napr. vo Vysokých Tatrách, kde Luisa očaril pohľad na hmlu, ktorú videl po prvýkrát v živote. S ním sa nám spájajú aj spomienky na Vianočné sviatky, ktoré u nás prežil. Podieľal sa na zdobení stromčeka a veľmi chválil štedrú večeru, konkrétne opekance s makom a kapustnicu.
