Jsem u klokanů, hlavou dolů!
Po takovém dlouhém čekání konečně nastal den mého odletu. V Praze na letišti jsme se s rodičema hezky rozloučili a shodou náhod přiletěla i Australanka Issabela, kterou bude moje rodina pár měsíců hostit. Vypadala moc mile a jsem ráda, že jsem ji mohla poznat. Vzali...
Už mám připravenou postýlku :)
Jedu tedy do Austrálie, do státu Nový Jižní Wales, do města Albury. Je to asi tři hodiny cesty autem od Melbourne, takže za mě úplně v pohodě:) Mojí host rodinu už jsem viděla, byli na výletě v Praze a tak jsme se domluvili, že se potkáme. Byli hrozně moc milý a určitě se budou snažit, abych si rok v Austrálii co nejvíc užila a co nejvíc toho poznala! Slíbili mi, že ve městě kde budu bydlet, určitě uvidím klokany! Ale taky bohužel hady a pavouky, tak snad to nebude tak hrozný 🙂
Host mamka mi už posílala, že mám připravenou postel a že se těší, až mě v neděli večer vyzvednou, takže se teď se nemůžu dočkat ještě mnohem víc! Tohle je vážně snad sen…
Na rok u Protinožců
Rozhodně stojí za to jet na výměnu, ať už to bude do jakékoliv země, protože záleží hlavně na lidech. Rok, kdy jsem byla v zahraničí, mě toho opravdu hodně naučil a nikdy toho nebudu litovat.
Dýchám plné doušky
Poslední měsíc. Plno emocí. Málo času. Cítím se neskutečně vděčná za tenhle čas, protože vím, že většina z nás, co jsme z Česka skoro před rokem odjeli, už je zase zpátky doma kvůli covid-19. A já mám to štěstí být stále tady v Austrálii. Virus je sice pořád problémém...
Virová pandemie a já jsem 10 000 mil daleko od domova
Australané byli sami hodně zmatení, co se to vlastně smí a nesmí dělat. Moře je totiž stále ještě teplotou poměrně přijatelné na koupání a zakázat surfování by si vláda nedovolila. Celkově tady v Newcastlu u pobřeží sportuje venku neskutečně moc lidí a ani během karantény se to neomezilo, i když někdy z toho nebyla radost, protože venku bylo opravdu až moc lidí.
