Krásný dobrý den, Zlatíčka! Další týden, pro mě už week 3, Term 1, a tenhleten týden nebyl špatný, ale nebyl úžasný. Takový hezký střed.
V pondělí se mi vůbec nechtělo do školy, protože jsem se probudila do ošklivého počasí, ale i tak jsem musela. Aspoň mi ráno trochu zlepšili náladu dva klokánci, konkrétně maminka s miminkem, a byli rozkošní. Drama bylo nečekaně až moc dobré, a potom hned následovala volná hodina.
Když si představím, že za 5 měsíců se musím sbalit a vrátit se k mému normálnímu životu v Česku, chce se mi brečet. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se můžu cítit jako doma i v jiné zemi než jen v Česku, ale Austrálie mě přesvědčila o opaku.
Austrálie mi přirostla k srdci víc, než jsem čekala. Strach z toho, že se už se v Česku nikdy nebudu cítit úplně jako doma, protože jsem si právě další domov našla, je stále větší a větší. Prvních pár měsíců v Austrálii byly jedny z nejtěžších měsíců.
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy chtělo i nechtělo. Těšila jsem se na spolužáky i na učitele, ale zároveň se mi nechtělo, protože škola znamená učení, známky a všichni si to dokážeme představit. Počasí je pořád krásný, takže jsem se každý den vracela domů zpocená s tím, že jsem sluníčko nemohla vidět aspoň dvě hodiny, takže i opalování jsem zanedbávala 😂
Asi bych si neměla stahovat knížky v úterý večer :-), protože ve středu ráno nebudu moci vstát. Nebo to aspoň půjde hůř. Po škole jsem byla zalezlá doma s klimatizací, protože celý den na sluníčku není tady ideál. Večer večeře, kecání s Ruth a Stevem a pak jsem nemohla přestat myslet na háčkování druhý půlky dárku, tak jsem se pustila do toho. Jak někteří víte, mojí blbou vlastností je dokončovací projekty v ten den a nenechávat je jindy. Takže když jsem háčkovala, tak jsem si říkala do desíti. Pak do jedenácti. Pak to bylo dvanáct. A než jsem si vůbec udělala péči o pleť a zalezla do postele, byla jedna hodina ráno. Boží spánkovej režim, joo!
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky, plno smíchu a radosti. Tento týden byl ve znamení self-love i self-care, válení se v posteli a čerpání energie, která byla vyčerpaná minulý týden.
V pondělí jsme si zase přivstali, protože jsme odváželi Sofiu na nádraží, kde jsme si naposledy poplakali. I přesto, že jela busem, stejně jsem za ní běžela, až kam to jenom šlo. Opravdu se mi bude stýskat. Díky tomu, že Sof s námi byla celý týden, měla jsem možnost více jí poznat a moc jsem si jí oblíbila. Když jsme se vrátili domů, s Malin jsme padly do nálady typického teenagera. Pyžamo, jídlo a televize, kde jsme se dívaly na The Rookie, jak jinak.
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Máme tu další týden a první celý týden v novém roce. Už je bezpečný říct, že mi už zafungovalo jedno hrozínko, protože mám práci aspoň na prázdniny (zatím) a teď jen budu muset počkat na shifty.
V pondělí jsem si po nedělním mindblowu hezky přispala, ale ne moc, protože jsme jeli se Stevem a Kate do Spotlight, kde jsem si koupila nový tupý jehly (konečně) a pak taky bílou stužku pro mě a Malin do školy. Doma jsme si dali oběd a aby toho nakupování nebylo málo, jely jsme s Malin a Kate do jednoho obchoďáku a šly jsme do Cotton On, protože tam pořád mají velké slevy a taky proto, že jsem měla poukaz. Jsem ho zase hned musela využít, že ano, a koupila jsem si pastelově žluté šaty, které jsou trošku tenisový. Potom jsme to rovnou vzaly do kina, na Moana-u 2. Mě to tak vzalo od začátku do konce, že mě tekly slzy půlku toho filmu.😂 To prostě začalo na začátku a už se to vezlo. Jako soundtrack nebyl vůbec tak dobrej, jako byl v jedničce, ale jinak ten film byl úžasnej. V jeden moment jsem se podívala na holky po mojí pravici a ty bulely taky a ke konci si mě všimla Malin, tak mě tam hladila po rameni. Jakoby Star Wars nestačily. 😁 Takže z kina odcházely dvě skoro dospělý, jedna dospělá, holky s ubrečenýma výrazama.
Krásné dobré ráno, Zlatíčku. Máme tu 2025!!! Přeju všem štěstí, zdraví, pohodu a hodně kamarádů a peněz. Nečekala jsem, že budu mít takhle nabitý a chaotický týden, takže tady je takové shrnutí.
Pondělí byl den nic nedělání. Já jsem si uklízela, převlíkla postel, atd. atd. – známe to. Nemám z toho dne žádné fotky, podle kterých bych se měla řídit, takže asi jen dodám, že mi polichotilo, když jsem viděla příspěvek českého Rotary o mém blogu. Asi třetí, ale tohle bylo nečekaný a je hezký vidět, že to k něčemu je. Není to teda ten jediný důvod, proč tohle dělám. Už jsem si tady k tomu deníčku vytvořila až moc velkou citovou vazbu 😁
