Na začátku dubna jsem dostala příležitost jet šnorchlovat na bariérový útes. Jeli jsme tam se školou, zážitek z toho byl skvělý. I když jsem tu už několikrát šnorchlovala, protože město Cairns je nejznámější pro nejkrásnější bariérové útesy, vždy si to šnorchlování velmi užiju. Měli jsme dokonce i instruktora, který nám vyprávěl o bariérovém útesu a ukazoval nám všechny podmořské krásy.
Konečně pátek!!! I když jsem do školy nešla, vstala jsem jako bych normálně vstávala, dozabalila si věci a okolo půl devátý jsme i s Maxem vyrazili. Vyzvedli jsme si snídani v Mekáči, vyzvedli Calluma, takže jsme vzadu auta seděli já, pes a Callum. Ještě, že to bylo jen na půl hoďky, protože šest bych to nedala. Jakmile jsme dojeli do Currabubula, řekli jsme pápá Maxovi a Callumovi a vyrazili jsme na cestu. Jako není asi nic lepšího než mít celej zadek auta pro sebe. Okolo druhé hodiny odpolední jsme dojeli na místo určení číslo jedna. Místo určení číslo jedna byla česká restaurace!! V Sydney!!! On mi to Steve prozradil už o den dřív, ale i tak. To prostě vypadalo jak naše hospody. Oni tam měli český pivečko. Měli tam českou výzdobu, no úplně nádherný.
Ťažko sa mi verí, že už to je šesť mesiacov, odkedy som opustila pohodlie svojho domova. Už šesť mesiacov žijem na opačnom konci sveta a prežívam na vlastnej koži, aké to je byť Aussie. Už šesť mesiacov nezabudnuteľných zážitkov, poznávania nových vecí a budovania vzťahov a priateľstiev. Šesť mesiacov sa môže zdať ako dlhá doba, a predsa mi to príde, akoby som sem iba včera prišla.
Naučila som sa nespočetne veľa vecí o krajine, v ktorej teraz bývam, ako aj o sebe. Napríklad, všetci vieme, že v Austrálii je veľa kengúr. Nikto vám ale nepovie, že keď prídete do Austrálie, tak ich budete vidieť zrazené pri ceste, potom na tanieri na večeru a potom možno niekedy v prírode.
Přesně půl roku žiju v australském Perthu jako výměnný student. A za tu dobu jsem toho zažila víc, než bych si kdy dokázala představit. Každý den tu přináší něco nového – od setkání s exotickými zvířaty až po objevování míst, která vypadají jako z katalogu cestovní kanceláře. Perth, město obklopené přírodou a oceánem, se mi postupně dostal pod kůži.
Krásný dobrý den, Zlatíčka! Další týden, pro mě už week 3, Term 1, a tenhleten týden nebyl špatný, ale nebyl úžasný. Takový hezký střed.
V pondělí se mi vůbec nechtělo do školy, protože jsem se probudila do ošklivého počasí, ale i tak jsem musela. Aspoň mi ráno trochu zlepšili náladu dva klokánci, konkrétně maminka s miminkem, a byli rozkošní. Drama bylo nečekaně až moc dobré, a potom hned následovala volná hodina.
Když si představím, že za 5 měsíců se musím sbalit a vrátit se k mému normálnímu životu v Česku, chce se mi brečet. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se můžu cítit jako doma i v jiné zemi než jen v Česku, ale Austrálie mě přesvědčila o opaku.
Austrálie mi přirostla k srdci víc, než jsem čekala. Strach z toho, že se už se v Česku nikdy nebudu cítit úplně jako doma, protože jsem si právě další domov našla, je stále větší a větší. Prvních pár měsíců v Austrálii byly jedny z nejtěžších měsíců.
