Kapelu, čo sme založili spolu so spolužiakmi v škole, sme konečne aj pomenovali, pretože nás čakalo prvé vystúpenie v našej “kariére”! Takže privítajte úžasnú “Brick House Band”, samozrejme meno bolo veľmi originálne vymyslené! Prisahám, že hudba nám ide lepšie ako mená. Vážne!
Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer záležitost jen pro nejbližší rodinu a večer má takovou nějakou slavnostní, tichou atmosféru. Tady v Austrálii to bylo všechno takové pohodovější. Večeři jsem měla u Jo a její rodiny, a do jejich domu se sjeli snad všichni příbuzní, co mají.
Ďalší mesiac za nami a ďalší blog post pred nami! Aj keď Tour de Oroc bol “once in a lifetime” (alebo aspoň za dva roky) zážitok, tak tento mesiac bol veľkou konkurenciou. Tak sa pripútajte, ideme do Sydney!
Říct, že tu jsem už čtvrt roku, je fakt divný, ale je to tak. Třetí měsíc teda byla jízda – tolik výletů! A zážitků bylo samozřejmě taky spoustu, třeba to, že jsem zase mohla jezdit na koni. To mi taaak strašně chybělo! Pro ty, kdo neví, na koních jezdím už od šesti let, takže je to vyloženě můj největší koníček.
Veľa ľudí už teraz vie, že moje očakávania vyzerali nejako takto: uvidím austrálsky buš, budem bicyklovať a do tretieho dňa asi skončím v pomocnom aute. A poviem vám na rovinu, že som sa nesmierne mýlila. Nie len, že som zvládla celú jazdu bez jediného oddychu v pomocnom aute, ale aj samotné bicyklovanie sa zmenilo na niečo tisíckrát krajšie a buš nebolo jediné čo som videla.
Jeden z mých nejoblíbenějších zážitků tenhle měsíc byl, když jsme 10. 8. navštívili Mary Cairncross Park. Bylo to krásný, je to chráněná oblast s více než 55 hektary pralesa, hodně vysokými stromy, obrovskými fíkovníky, ptáky a krásným výhledem na Glass House Mountains. V pralesu jsem ještě nikdy nebyla, takže to byl o to větší zážitek, ta příroda je fakt nádherná.
