Silvestr v Melbourne

Možná se ptáte, vážení, proč je tento blog přes měsíc pozdě — a já upřímně nemám dobrou odpověď. Částečně jsem byla během prázdnin hodně zaměstnaná a pak, okolo začátku školy, zahlcená úkoly. A taky mi čeština už jde trochu ztuha. Většina lidí na výměnném pobytu získá nový jazyk — a já tady pomalu jeden ztrácím.

Každopádně k věci: týden po Vánocích uplynul rychle a najednou byl Silvestr. Na silvestrovské oslavy jsem vyrazila do města s pár kámoši; hlavním bodem večera byl ohňostroj, ale předtím jsme ještě zašli do akvária.

Akvárium musím přiznat, že mě trochu zklamalo. Oproti Haus des Meeres ve Vídni bylo Sea Life Melbourne vlažné, hlavně vzhledem k ceně — kvůli menšímu množství a velikosti expozic a taky proto, že tam místy dost smrdělo rybinou. Jsem ráda, že jsem to jednou viděla, ale podruhé už bych nešla.

V Melbourne je každý rok obrovský oficiální ohňostroj o půlnoci, a ještě jeden menší pro děti už ve 21:30. My jsme se sešli absurdně brzy, takže jsme nakonec viděli oba. Na ten dřívější se nám podařilo najít docela dobré místo v Docklands u vody. Po ohňostroji ve 21:30 část lidí odešla, takže jsme měli víc prostoru — a pak už jsme jen čekali, kecali a hráli hry (bez deky, takže pěkně na zemi), než přišel čas na půlnoční.

Protože jsou v centru čtyři oficiální ohňostroje, jeden kamarád nás přesunul do místa „uprostřed“ ostatních. Samozřejmě tam ale bylo narváno, a navíc výhled blokovaly mrakodrapy, takže jsme stejně viděli jen jeden. Aspoň z toho vzešla zajímavá skoro půlnoční procházka.

Nejhorší část večera bylo dostat se zpátky. Chtěli jsme přejít přes řeku směrem k Flinders Street Station, ale kvůli řízení davu byly zavřené všechny mosty kromě Queens Bridge. Zjistili jsme to až u jiného mostu, kde se lidi začali otáčet proti proudu ostatních — vznikla tlačenice, a to byl moment, kdy jsem se cítila nejméně bezpečně. Nakonec se to ale uklidnilo a domů jsem se dostala někdy mezi jednou a druhou ráno.

Začátkem ledna se léto rozjelo naplno a přišly bushfires. V jednu chvíli byly v televizi skoro jen reportáže o požárech. Je zvláštní sledovat to z centra Melbourne, kde se člověk cítí relativně v bezpečí, zatímco hodinu autem od města hoří domovy a někteří výměnní studenti na venkově museli i evakuovat (pokud vím, jejich hostitelské domy neshořely).

Letos byly podmínky horší než obvykle: čtyřicítky jsou v australském létě normální a silný vítr taky, ale když je toho moc najednou a několik dní, riziko požárů hodně roste. Mně osobně vedra tolik nevadila, protože většinu času jsem byla v klimatizaci. Co mi ale utkvělo v hlavě, bylo nažloutlé nebe cestou z knihovny — kvůli kouři.

O víkendu jsme s host mamkou chtěly jet na severovýchod Viktorie na piknik, ale kvůli kouři se tam muselo evakuovat, takže jsme zůstaly v Melbourne a udělaly si menší výlet do Altony na fish and chips a procházku. A tím pro tuhle část ledna končím — příště toho mám na programu zase víc.