Rok na Taiwanu pro mě nebyl jen studijním pobytem. Byl to rok plný nových objevů, přátelství a zkušeností, které mě budou provázet celý život. A i když se tato kapitola uzavřela, Taiwan pro mě navždy zůstane místem, kam se budu ráda vracet – za lidmi, kteří se stali mou druhou rodinou, i za vzpomínkami, které mi už nikdo nevezme.
Právě sedím na letišti a snažím se uvědomit, že v zemi, která se na deset měsíců stala mým domovem, mi zbývá už jen pár posledních minut. Pořád mi nedochází, že za několik hodin se vrátím k životu, který jsem před rokem považoval za svůj běžný.
Přesně před deseti měsíci jsem seděl na letišti také. Tehdy jsem odlétal na místo, kde jsem nikoho neznal, neuměl jsem se domluvit a deset měsíců mi připadalo jako nekonečně dlouhá doba. Dnes už ale vím, že utekly mnohem rychleji, než bych si kdy dokázal představit.
Na oběd jsme se přesunuli do okolí Cheongsapo Daritdol Skywalk. Tam jsem poprvé ochutnala několik druhů ryb, ramen s mořskými plody a hlavně 산낙지 – čerstvou syrovou chobotnici, která se ještě hýbala. Byl to opravdu zvláštní zážitek.
Už je to skoro půl roku, co jsem tady na Taiwanu. Půl roku od chvíle, kdy jsem naposledy pil Kofolu a jedl svůj oblíbený smažák s hranolky — a taky půl roku od doby, kdy jsem musel změnit svůj život. Přijde mi to jako nedávno, ale zároveň vím, že od momentu, kdy jsem naposledy zahlédl rodiče na letišti, uběhla dlouhá doba a hodně věcí se změnilo.
V sobotu Rotary pořádalo párty a v pondělí jsme vyrazili na výlet na ostrov Matsu. Navštívili jsme spoustu úžasných míst, a hlavně nám přálo počasí. Ostrovy se nacházejí blízko Číny, takže jsme často viděli hranice s Čínou. Výlet jsem musela ukončit předčasně, protože se mi kryl s výletem do Koreje.
Nechápu, že už je to od mého příletu takhle dlouho. A od nezapomenutelného výletu na jih je to taky strašně dlouho. Další víkend jsem s Mexičankou Sophií vyrazila do Taipeje. Navštívily jsme kočičí kavárnu. Pro mě to byl fakt zážitek, protože jsem po skoro třech měsících byla obklopená kočkami, které mi z domova opravdu chybí. Byly jsme i v Ximendingu. Je tam spousta obchodů, ale připadala jsem si jak u nás na Karlově mostě. Plno lidí, hlavně turistů, ale jinak to bylo fajn.
