Pláž, pečení a další nové zážitky
Nemůžu ani uvěřit jak moc jsou mé dny nabité. Prakticky denně mám důvod jet do Kaohsiung a vůbec si teda nestěžuji, protože je to vždy sranda. Dnešek byl ovšem ještě o něco šílenější, jelikož to nebyl Kaohsiung ale Tainan a poslední večeře se Sage a s Tainanskými výměnnými studenty společně. Zašli jsme na vynikající italské jídlo, protože to je přesně to co bychom na Taiwanu měli jíst.
Nový měsíc, nový život
S novým měsícem se mi obnovuje i můj život na výměně a tuším, že poslední měsíc bude stát za to. Taiwan už prakticky porazil corona virus a rotary i rodina nám teď na konci dávají trochu více otevřeného prostoru. Dnes po škole jsem například zamířila do Kaoshsiung společně s Manu a zde započala naše hra na to, kdo uloví lepší suvenýr.
Záplavy a výlet po 2 měsících do Kaosiung
Sage dostala zprávu on našeho Mexického kamaráda Maxe, že je taky v central parku a jestli se nechceme připojit k němu. Souhlas byl jasný a nakonec se k nám připojilo i dalších pár lidí. Oznámili jsme jim že jsme měli na plánu vyfotit nějaké fotky s vlajkami a oni nám ukázali asi to nejlepší místo na fotky co jsme si mohly představit…
Ako sa Taiwan vyhral nad vírusom
V súčasnosti sú v Taiwane v porovnaní s okolitým svetom len minimálne opatrenia, úplne všetko je otvorené od športovísk, po nákupné centrá, vyučovanie prebieha normálne v škole a okrem všade prítomných staníc na meranie teploty a voľne dostupných dezinfekčných prostriedkov tu svetovú pandémiu pripomína len máločo. Možno by sme sa mohli inšpirovať a v budúcnosti začať bojovať skôr ako krajiny ako Čína priznajú, že sa niečo deje, skôr ako bude neskoro a možno aj my v budúcnosti budeme mať počas svetovej krízy život ako teraz Taiwan.
Škola, džungle, kilometry
Cesta domů má 15km a zabere mi dobré 2 hodiny, i přes to mi to ale občas je krátké. Pouštím si podcasty, nebo jen písničky a to čisto co mám po těch 2h v hlavě je k nezaplacení a opravdu se tato cesta vyplatí. Vedro také není překážkou. Není totiž lepší pocit, než když si po unavující horké cestě dopřejete vychlazené bubble tea. Místní, ale začínají zvláštně pokukovat, jelikož tady se i na 200m cestu používá skútr. Jednou mě dokonce zastavil jeden kluk, co vypadal jako student z místní univerzity a říkal, že mě viděl jít už před 1h a úplně lítostně na mě koukal a ptal se jestli jsem v pořádku a jestli nepotřebuju pomoct…
