Prázdniny jsou tady takže dnes ráno jsem se krásně vyspala a pak jediné co se ode mě dnes očekává je blog a čínština na univerzitě. Dopsala jsem tedy článek, dala jsem se dohromady a vyrazila, trochu bez očekávání velké zábavy, na čínštinu. Učitelka překvapila tím, že dnes místo karetních her donesla film. Ani to v nás, ale nevzbudilo nějaké vzrušení, protože nikdo neočekával, že taiwanský film by mohl být dobrý. Jakmile, ale film začal tak všichni změnili názor. Ze začátku to vypadalo na klasickou klišé slaďárnu, ale neskončilo se z toho vyklubal nádherný romantický film co nás málem rozplakal všechny včetně kluků…
Blížila se 17:00 mě se v hlavě pořád honilo kdy už půjdu smažit ty řízky, ale ten okamžik ne a ne přijít. Místo toho jsme si zaplavali ve venkovním bazénu. Po bazénu následovala večeře a po večeři přišel DJ a jako fakt dobře jsme si zatrsali. Následovala ta dojemná část u které jsme si rozdávali kartičky s přáním a vyměňovali si dárky. Všichni si trochu zavzpomínali na své rodiny doma, co asi tak dělají a jak se mají, když najednou Rotary oznámilo, že pro nás má ještě jedno překvapení a to dopis od našich rodičů. To se teprve ukázalo kdo je fakt statečný, ale upřímně myslím, že slzy neudržel nikdo. Musím také zmínit co tu atmosféru toho okamžiku podtrhlo asi nejvíce a to byl zpěv našeho talentovaného zpěváka Maxe, který se potom přiznal, že když nás viděl, slzy málem taky neudržel.
Cestou do parku se stala jedna moc příjemná věc. Dnes jsem si řekla, že všechny cizince budu oslovovat “Dobrý den” abych zjistila jestli nejsou náhodou z Česka. Nemusela jsem čekat dlouho a hned asi na po třetí se zazdařilo a já sice neobjevila Čechy, ale Slováky, což v mé situaci vyjde nastejno. Byla to taková prkotina, ale neuvěřitelně mi to zlepšilo den. Rozhovor to byl velmi krátký, ale výživný. Hned potom jsme nastoupili na metro o odjeli jsme do parku. Tam jsme si užili velmi příjemný podvečer. Popovídali jsme si právě o tom jak moc se naše osobnosti mění a že je to děsně fajn…
Taiwan není Čína. Taiwan má vlastní vládu, měnu i armádu. Ačkoliv je ostrov podobné velikosti jako Morava, tak ne něm žije 24 milionů lidí. Má nádhernou přírodu a dlouhou a bohatou kulturu a historii. Je to také jediná země na seznamu Rotary výměnného programu, kde se lze naučit čínsky. Čínština je sice poměrně složitá, ale zato se jedná o jednu z nejdůležitějších a dle mého názoru i nejhezčích jazyků.
Jsem na sebe teď neuvěřitelně hrdá, ohromě jsem sama sebe překvapila, protože po dvouch měsících běhání bych nikdy neřekla, že dokážu něco takového. Trvalo mi to sice déle než cvičeným běžcům, ale dokázala jsem to a opět jsem poznala obrovskou sílu endorfinů, protože jsem samozřejmě byla potom celý den jak na drogách a šťastná. Lidi co mě znají dlouho, tak ví že já jsem opravdu vždy byla nesportovní typ, ale každý má právo na změnu.
Tak dneska po škole jsme se opět vyrazili ztrapnit do Kaosiung, na hodinu tance. Dnes jsme se také dozvěděli, že s touto choreografií pojedeme na nějakou Rotary soutěž. Myslím, že nás čeká maximálně cena slonů v porcelánu, protože tak nějak to asi vypadá. Po tancování jsem si všimla na obloze velmi netradičně zbarvených ptáků a hle, o kus dále stála skupina lidí, která cvičila papoušky. Neváhali jsme ani vteřinu a napochodovali jsme tam s tím, že si je chceme pochovat. Cvičitelé nám vyhověli a já jsem si chvíli připadala jako v té pohádce “Rio”…
