Cesta domů má 15km a zabere mi dobré 2 hodiny, i přes to mi to ale občas je krátké. Pouštím si podcasty, nebo jen písničky a to čisto co mám po těch 2h v hlavě je k nezaplacení a opravdu se tato cesta vyplatí. Vedro také není překážkou. Není totiž lepší pocit, než když si po unavující horké cestě dopřejete vychlazené bubble tea. Místní, ale začínají zvláštně pokukovat, jelikož tady se i na 200m cestu používá skútr. Jednou mě dokonce zastavil jeden kluk, co vypadal jako student z místní univerzity a říkal, že mě viděl jít už před 1h a úplně lítostně na mě koukal a ptal se jestli jsem v pořádku a jestli nepotřebuju pomoct…
Dneškem startují 4 denní pláž tour a jelikož máme jen dvě pláže v dosahu našich cestovatelský možností, tak to i tak podle toho bude vypadat. Jednoduše to bude obden jiná pláž. Začínáme v Tainanu. Dnes jsem si tedy trochu přivstala a jela navštívit své přátele do Tainanu. Jak už to tak bývá, první hodinu v Tainanu jsme strávili čekáním na opozdilce. Většinou jsou to latinoameričané. Po několika hodinové cestě, jsem se tedy konečně dostala na pláž a po týdnu se zase smočila ve slané vodě…
Po mé klasické ranní rutině, kdy stojím na autobusové zastávce a snažím se odchytit nějaký autobus, jsem dojela do Kaosiung, kde jsem se ve starbucksu shledala se Sárou a naší společnou depresi jsme si vyléčili horkou čokoládou. Maličko jsme si postěžovali na život a pak jsme se vydali vstříc tanečnímu parketu. Dneska učitelka měla asi náladu typu “já ty smrady zničím” takže jsme po hodině odpadli jak zralé švestky…
Snídaně byla taková lehká katastrofa, ale nic jiného než sníst tu rozvařenou rýži nám nezbývalo. Po snídani nás čekal paintball a já na tyhle věci fakt nejsem. Bylo to pouze na tři minuty, takže jsme doufala, že to nějak přežiju a taky přežila. Zbytek dopoledne se po těch třech minutách v poli nedělo nic. Stěžovat si ale nebudu, alespoň jsme si dobře zdřímli střídání u paintballu probíhalo až do 15:00 a potom jsme si šli zahrát nějaké další hry dolů do sklepa hlavní budovy, kde byli věci jako pingpong a bowling. Po večeři následovala věc kdy jsme pozorovali hvězdy. Bylo by to fajn, kdyby nám tam pořád něco čínsky nemleli a neukazovali laserem na nebe, kde lítali letadla…
Prázdniny jsou tady takže dnes ráno jsem se krásně vyspala a pak jediné co se ode mě dnes očekává je blog a čínština na univerzitě. Dopsala jsem tedy článek, dala jsem se dohromady a vyrazila, trochu bez očekávání velké zábavy, na čínštinu. Učitelka překvapila tím, že dnes místo karetních her donesla film. Ani to v nás, ale nevzbudilo nějaké vzrušení, protože nikdo neočekával, že taiwanský film by mohl být dobrý. Jakmile, ale film začal tak všichni změnili názor. Ze začátku to vypadalo na klasickou klišé slaďárnu, ale neskončilo se z toho vyklubal nádherný romantický film co nás málem rozplakal všechny včetně kluků…
Blížila se 17:00 mě se v hlavě pořád honilo kdy už půjdu smažit ty řízky, ale ten okamžik ne a ne přijít. Místo toho jsme si zaplavali ve venkovním bazénu. Po bazénu následovala večeře a po večeři přišel DJ a jako fakt dobře jsme si zatrsali. Následovala ta dojemná část u které jsme si rozdávali kartičky s přáním a vyměňovali si dárky. Všichni si trochu zavzpomínali na své rodiny doma, co asi tak dělají a jak se mají, když najednou Rotary oznámilo, že pro nás má ještě jedno překvapení a to dopis od našich rodičů. To se teprve ukázalo kdo je fakt statečný, ale upřímně myslím, že slzy neudržel nikdo. Musím také zmínit co tu atmosféru toho okamžiku podtrhlo asi nejvíce a to byl zpěv našeho talentovaného zpěváka Maxe, který se potom přiznal, že když nás viděl, slzy málem taky neudržel.
