Přivítání ve škole proběhlo ve velkém stylu – před celou školou! Musely jsme se představit před cca 2300 studenty, ale nejdřív popíšu, jak to vypadalo, když jsem vešla do třídy. Přišlo mi, že na mě vůbec nebyli připravení, ale naštěstí se mě hned po příchodu ujaly tři holčiny – Stacy, Michele a Quenie. Ostatní si mě nějak nevšímali. Celá třída byla totiž moc nervózní a styděli se mě oslovit. Trvalo jim to pěkně dlouho, ale v pátek se už odvážili zeptat na pár otázek nebo mi dokonce začali psát zprávy na Instagram. Já jsem jim řekla, že se vůbec nemusí stydět a že se mnou můžou kdykoli i jen tak popovídat.
Ve čtvrtek byl můj první den ve škole; ve třídě je nás 36 a dohromady jsme tam 3 výměnní studenti. Museli jsme se představit a se spolužáky jsem si sedl docela dobře.
Ve čtvrtek jsem se jela představit do školy a konečně poznala Haru, Japonku, která je zde taky na výměně. Vřele nás přivítali a s host mamkou jsme se jely naobědvat do korejské restaurace. Druhý den jsme společně s Haru vyrazily do Taipeje na výstavu. Bylo to opravdu super, a pak nás host mamka vzala do night marketu v Shilinu.
Lukáš už je na Taiwanu více jak tři týdny. V prvním příspěvku na svém blogu popisuje začátek svého ročního pobytu v Taipei, hlavním městě Taiwanu.
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu psát závěrečný článek o tom, jak jsem úspěšně prošla celou roční výměnou na Taiwanu, asi bych mu nevěřila. Sbalit celý svůj život do dvou kufrů a na rok se rozloučit s maminkou nezažije úplně každý. Rozhodně jsem ale nebyla připravená na to, že z Taiwanu odjedu s velkými slzami v očích a s těžkým pocitem, že tam nechávám lásku, kterou jsem tam našla, svůj druhý domov.
Můj zajímavý rok na Taiwanu je u konce. Je to zvláštní pocit — není mi ani smutno ani radost. Za pár dnů mě čeká odlet zpátky za mojí rodinou a přesto cítím, že mne něco tady drží. I když na mě čekají rodiče a kamarádi, pořád se nedokážu zbavit těch nádherných vzpomínek, které jsem si tady vytvořil. Ale přesto vím, že na mne tady už nic nezbývá (kromě úžasné rodiny u které bych rád zůstal déle) a můj příběh dále pokračuje doma. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, plné silných zážitků a vzpomínek, nových podivných přátelství a momentů, které si budu držet u srdce navždy.
