Nechápu, že už je to od mého příletu takhle dlouho. A od nezapomenutelného výletu na jih je to taky strašně dlouho. Další víkend jsem s Mexičankou Sophií vyrazila do Taipeje. Navštívily jsme kočičí kavárnu. Pro mě to byl fakt zážitek, protože jsem po skoro třech měsících byla obklopená kočkami, které mi z domova opravdu chybí. Byly jsme i v Ximendingu. Je tam spousta obchodů, ale připadala jsem si jak u nás na Karlově mostě. Plno lidí, hlavně turistů, ale jinak to bylo fajn.
Ve čtvrtek jsme šli s naším učitelem na program o čínské kultuře do jiné školy, kde jsme konverzovali s místními studenty převážně v angličtině, ale také v čínštině.
Až v sobotu 15. listopadu jsme měli celodenní akci s Rotary, kde jsme se zúčastnili takzvaných domorodých her. Hráli jsme například přetahování v týmech nebo kroket. Také jsme si vyzkoušeli lukostřelbu a střelbu z praku. Tato akce nám zabrala celý den.
V neděli jsme vyrazili do Taipeje. Tam jsem navštívila Chiang Kai-shek Memorial Hall a jela nakupovat. Opravdu dobře se tady nakupuje a s host mamkou je to jedna z našich oblíbených aktivit.
V sobotu jsme měli Rotary akci, kde jsme šli pomáhat organizovat sklad charitativní organizace, která bere nepotřebné, ale funkční věci od lidí a dále je rozdává lidem, kteří je potřebují.
Všichni spolužáci jsou milí snaží se mi pomoc kdykoliv to jde, akorát většina má problém s angličtinou a bojí se mluvit. Když jdu po chodbě hodně lidí mě zdraví občas slyším, že na mě někdo volá ,,handsome boy” a někdy se se mnou chtějí dokonce fotit. Co mě tady překvapilo je to, že si musíme ve škole uklízet sami, mají tady půlhodinovou pauzu na spánek a nebo si musím nosit vlastní misku a hůlky na oběd.
