Nezapomenutelné dva měsíce
V neděli jsme vyrazili do Taipeje. Tam jsem navštívila Chiang Kai-shek Memorial Hall a jela nakupovat. Opravdu dobře se tady nakupuje a s host mamkou je to jedna z našich oblíbených aktivit.
Túra na nejvyšší horu Tchaj-peje
V sobotu jsme měli Rotary akci, kde jsme šli pomáhat organizovat sklad charitativní organizace, která bere nepotřebné, ale funkční věci od lidí a dále je rozdává lidem, kteří je potřebují.
První měsíc na Taiwanu
Všichni spolužáci jsou milí snaží se mi pomoc kdykoliv to jde, akorát většina má problém s angličtinou a bojí se mluvit. Když jdu po chodbě hodně lidí mě zdraví občas slyším, že na mě někdo volá ,,handsome boy” a někdy se se mnou chtějí dokonce fotit. Co mě tady překvapilo je to, že si musíme ve škole uklízet sami, mají tady půlhodinovou pauzu na spánek a nebo si musím nosit vlastní misku a hůlky na oběd.
Můj rok na Taiwanu
Když jsem se rozhodla, že se naučím čínsky, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednoho dne budu opravdu studovat tento jazyk na univerzitě – a už vůbec ne na Taiwanu. Všechno to začalo jako zájem o jinou kulturu a jazyk, který zněl úplně jinak než všechny, které jsem...
Víkend plný zábavy
Nikdy jsem netušila, že si s Haru po prvním setkání ve škole budeme takhle rozumět a společně objevovat krásy okolí. V sobotu jsme znovu vyrazily do Taipeje. Naším cílem byla japonská kavárna s matchou a Yongkang Street.
První týden ve škole
Přivítání ve škole proběhlo ve velkém stylu – před celou školou! Musely jsme se představit před cca 2300 studenty, ale nejdřív popíšu, jak to vypadalo, když jsem vešla do třídy. Přišlo mi, že na mě vůbec nebyli připravení, ale naštěstí se mě hned po příchodu ujaly tři holčiny – Stacy, Michele a Quenie. Ostatní si mě nějak nevšímali. Celá třída byla totiž moc nervózní a styděli se mě oslovit. Trvalo jim to pěkně dlouho, ale v pátek se už odvážili zeptat na pár otázek nebo mi dokonce začali psát zprávy na Instagram. Já jsem jim řekla, že se vůbec nemusí stydět a že se mnou můžou kdykoli i jen tak popovídat.
