Ve čtvrtek jsem se jela představit do školy a konečně poznala Haru, Japonku, která je zde taky na výměně. Vřele nás přivítali a s host mamkou jsme se jely naobědvat do korejské restaurace. Druhý den jsme společně s Haru vyrazily do Taipeje na výstavu. Bylo to opravdu super, a pak nás host mamka vzala do night marketu v Shilinu.
Lukáš už je na Taiwanu více jak tři týdny. V prvním příspěvku na svém blogu popisuje začátek svého ročního pobytu v Taipei, hlavním městě Taiwanu.
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu psát závěrečný článek o tom, jak jsem úspěšně prošla celou roční výměnou na Taiwanu, asi bych mu nevěřila. Sbalit celý svůj život do dvou kufrů a na rok se rozloučit s maminkou nezažije úplně každý. Rozhodně jsem ale nebyla připravená na to, že z Taiwanu odjedu s velkými slzami v očích a s těžkým pocitem, že tam nechávám lásku, kterou jsem tam našla, svůj druhý domov.
Můj zajímavý rok na Taiwanu je u konce. Je to zvláštní pocit — není mi ani smutno ani radost. Za pár dnů mě čeká odlet zpátky za mojí rodinou a přesto cítím, že mne něco tady drží. I když na mě čekají rodiče a kamarádi, pořád se nedokážu zbavit těch nádherných vzpomínek, které jsem si tady vytvořil. Ale přesto vím, že na mne tady už nic nezbývá (kromě úžasné rodiny u které bych rád zůstal déle) a můj příběh dále pokračuje doma. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, plné silných zážitků a vzpomínek, nových podivných přátelství a momentů, které si budu držet u srdce navždy.
Následně přišli na řadu všem velmi známé 紅包 neboli červené obálky s penězi, které od dospělých dostanete. A protože těchto obálek většinou nedostanete úplně málo, asi byste uhodli, proč je to jedna z nejoblíbenějších tradic.
Neustále vidím čtyři měsíce přede mnou (pořád mi to připadá jako věčnost), ale přesto neustále uvažuji nad těmi šesti měsíci, které už jsou za mnou (uplynuly tak rychle, že už se mi po nich trochu stýská). Každý týden bylo něco zajímavého a už se cítím vyčerpaný, zároveň ale moje touha po dobrodružství z nějakého důvodu neslábne, ba naopak! Cítím, že chci pořád víc a víc dobrodružství, ale už netuším, kde ho více dostat.
