Můj zajímavý rok na Taiwanu je u konce. Je to zvláštní pocit — není mi ani smutno ani radost. Za pár dnů mě čeká odlet zpátky za mojí rodinou a přesto cítím, že mne něco tady drží. I když na mě čekají rodiče a kamarádi, pořád se nedokážu zbavit těch nádherných vzpomínek, které jsem si tady vytvořil. Ale přesto vím, že na mne tady už nic nezbývá (kromě úžasné rodiny u které bych rád zůstal déle) a můj příběh dále pokračuje doma. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, plné silných zážitků a vzpomínek, nových podivných přátelství a momentů, které si budu držet u srdce navždy.
Setkal jsem se naposledy se svými přáteli, kteří mi tady ještě zůstali (většina už odletěla zpátky domů), udělali jsme si malou party na rozloučenou a pomalu mi docházelo, že některé lidi odtud už nikdy neuvidím naživo. Uvědomil jsem si, jak moc mi budou chybět a jak moc pro mě znamenají. Všechny vzpomínky, které jsem si s nimi vytvořil mi teďka budou jediné, co mi po nich zbyde, a to mne velmi rozesmutnělo. Proto jsme si dali slib, že se v budoucnu znovu uvidíme.
Prožili jsme tolik dobrodružství – od raftování na rychlé řece, pravidelné chození do kavárny na deskové hry, cestování po Taipei, zkoušení nového jídla, chození do fitka, karaoke, horolezectví, chození na pláže a mnohé další. Všechny tyhle zážitky jsme dokázali prožít na Taiwanu ze všech míst, a proto jsme si slíbili do budoucna, že se ještě jednou setkáme, ale v naších zemí a ukážeme ostatním za co stojí naše země a jak úžasnou podívanou dokáže ta naše země předvést.
David Jorda, RC Opava → Taiwan 3522, Outbound 2024-25
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
