Tou nejlepší částí dne ale bylo balení do Cartageny. Moje první hostitelská rodina mě totiž pozvala na dovolenou. Když mi to oznámili, málem jsem se rozbrečela štěstím, protože Cartagena byla vždycky moje vysněná destinace v Kolumbii.
My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A v pondělí to konečně přišlo. Sešli jsme se s naší ředitelkou a ta nám oznámila, že už od úterý budeme v jedenáctém ročníku. Já jsem z toho měla obrovskou radost, protože to pro mě znamenalo nejen změnu třídy, ale hlavně nové uniformy – a ty jsou upřímně mnohem hezčí než ty předtím.
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli schůzku. Zároveň nám tam předali naše Interact mikiny. A večer jsme měli ještě meeting s naším Rotary klubem. Tam nám dali bundy pro jedenáctý ročník a jsou opravdu super.
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se lidé dokážou bavit — stříkají po sobě pěnu, hází barvy, smějí se s úplně cizími lidmi a nikdo se nezlobí. Prostě si to všichni užívají.
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk, noví lidé. Dnes už ale španělština není překážkou, ale součástí mě. Přemýšlím v ní, směji se v ní a někdy se mi dokonce zdá i ve snech. Jazyk mi otevřel dveře k lidem, k jejich příběhům i k jejich kultuře. Díky tomu jsem mohla poznat opravdovou Kolumbii — ne tu z učebnic nebo stereotypů, ale tu každodenní, živou a srdečnou.
Tyhle chvilky mám nejradši, protože si vždycky uvědomím, jak moc jsem vděčná za lidi kolem sebe. I když pocházíme z různých zemí a kultur, dokázali jsme spolu sdílet tak jednoduchou radost.
