Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se lidé dokážou bavit — stříkají po sobě pěnu, hází barvy, smějí se s úplně cizími lidmi a nikdo se nezlobí. Prostě si to všichni užívají.
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk, noví lidé. Dnes už ale španělština není překážkou, ale součástí mě. Přemýšlím v ní, směji se v ní a někdy se mi dokonce zdá i ve snech. Jazyk mi otevřel dveře k lidem, k jejich příběhům i k jejich kultuře. Díky tomu jsem mohla poznat opravdovou Kolumbii — ne tu z učebnic nebo stereotypů, ale tu každodenní, živou a srdečnou.
Tyhle chvilky mám nejradši, protože si vždycky uvědomím, jak moc jsem vděčná za lidi kolem sebe. I když pocházíme z různých zemí a kultur, dokázali jsme spolu sdílet tak jednoduchou radost.
V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host rodině. Večer jsem šla znovu na novenu k mojí host tetě z první rodiny. Tahle novéna byla opravdu hodně zábavná, protože si pronajali dokonce i klauna. Bylo tam spoustu smíchu, her, zábavy a nakonec jsme všichni tancovali. Ten večer jsem si moc užila a odcházela jsem domů s úsměvem na tváři.
V úterý jsem byla domluvená s kamarádkou, že půjdeme do kina, ale bohužel to nakonec nevyšlo a plán mi zrušila. Bylo mi to trochu líto, ale nedalo se nic dělat. Sešla jsem se s Marií a Paulinou, šly jsme spolu ven a pak mě holky doprovodily domů. Zrovna ten večer neměly žádnou novénu, a tak je moje první host rodina pozvala k sobě. Moc jsem se těšila, protože jsem u první host rodiny i přespala a přinesla jsem jim české cukroví. Všem moc chutnalo a mělo obrovský úspěch. Celý večer byl plný her, smíchu, dobrého jídla a skvělé atmosféry. Byla to jedna z nejhezčích noven, které jsem tady zažila.
V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla upéct pro své hostitelské rodiny. Musím říct, že samotné nakupování surovin bylo ještě docela v pohodě, ale pak přišel problém s troubou. Trouba u nás doma totiž přestala fungovat.
Příbuzní, kteří bydlí ve stejném paneláku, mají plynovou troubu, ale skoro ji nepoužívají. Říkali, že když tam dají jídlo, tak hned chytí vůni toho plynu, takže jsem to nechtěla úplně riskovat. Půjčili mi proto přenosnou troubu, která byla ale strašně stará a skoro vůbec nefungovala. První várka cukroví byla z půlky spálená a z půlky nedopečená, takže to bylo fakt strašné. Nakonec jsem se domluvila s mojí první hostitelskou rodinou, že budu cukroví péct u nich, protože mají normální troubu. Ale pekla jsem až v úterý, protože jsem večer měla narozeninovou oslavu Pauliny, která slavila sedmnácté narozeniny.
Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám se svou první host rodinou pořád úžasný vztah, beru je jako svou rodinu a vím, že se budeme vídat dál a že v mém životě zůstanou. Ale ten pocit, že s nimi už nikdy nebudu bydlet pod jednou střechou, je strašně těžký.
