Amazonie

Jen si představte, že strávíte deset dní na lodích na řece Rio Negro společně s dalšími šedesáti výměnnými studenty. Plujete, koupete se a poznáváte největší tropický deštný prales na světě. Přesně tak vypadal jeden z největších zážitků mého pobytu v Brazílii.

Už při letu ze São Paula do Manausu jsem si naplno uvědomil, jak obrovská Brazílie vlastně je. Samotný let trval necelé čtyři hodiny. A hned po vystoupení z letadla mě překvapila neuvěřitelná vlhkost vzduchu. Vůbec jsem nečekal, že něco takového pocítím tak intenzivně – dodnes si ten okamžik pamatuji.

Po příletu do Manausu jsme se všichni sešli a autobusem vyrazili rovnou do našich „domovů“ na dalších deset dní – na lodě. Měli jsme celkem tři. Na dvou jsme spali a třetí sloužila jako jídelna. Rozdělili jsme se do skupin a z Manausu vyrazili po řece Rio Negro směrem k Amazonce.

Hned druhý den jsme se vydali na výpravu do pralesa. Došli jsme až ke krásným vodopádům a zajímavé jeskyni, kde jsme viděli bičovce a netopýry. Cestou jsme potkávali různé druhy žab a dalších zvířat.

Nebudu ale popisovat každý den zvlášť, protože to bychom tu byli opravdu dlouho. Raději vyberu ty nejzajímavější zážitky.

Jedním z nich byl určitě soutok řek Rio Negro a Amazonky. Na vlastní oči jsme mohli pozorovat místo, kde se setkávají dvě naprosto odlišné vody. Rio Negro má tmavou, teplejší a kyselejší vodu, zatímco voda Amazonky je světlejší, zakalenější a chladnější. Výsledkem je neuvěřitelný přírodní efekt, kdy obě řeky nějakou dobu tečou vedle sebe, aniž by se jejich vody okamžitě promíchaly.

Cestou k soutoku jsem na hladině zahlédl také několik delfínovců amazonských. Později jsme měli možnost si s nimi dokonce zaplavat a nakrmit je na místě, kde jsou na přítomnost lidí zvyklí. Vidět je z takové blízkosti byl opravdu úžasný zážitek.

Za zvířaty jsme vyráželi také na menších lodích a cíleně je hledali. Viděli jsme lenochody, opice, kajmany a spoustu dalších živočichů. Jeden den jsme dokonce lovili piraně – a měl jsem štěstí, protože se mi podařilo několik z nich chytit.

Jednu noc jsme strávili přímo v pralese. Povídali jsme si o brazilském, a především amazonském folklóru, o místních legendách, strašidlech a příbězích – něco podobného, jako když u nás máme polednici nebo klekánici. Potom jsme se vydali na noční průzkum okolí našeho tábora. Viděli jsme spoustu ještěrek, například anolisy a gekony, různé druhy žab, ale také sklípkany, štíry a další bezobratlé.

A když jsme potom usínali, prales měl úplně zvláštní atmosféru. Ze všech stran se ozývaly nejrůznější zvuky a člověk najednou naplno vnímal, kde se nachází. Přesto se musím přiznat, že se mi spalo opravdu, ale opravdu dobře.

Dalším zajímavým zážitkem byla návštěva domorodé komunity. Bylo znát, že je místo připravené především pro turisty, přesto jsme díky návštěvě získali alespoň malou představu o místních tradicích a způsobu života. Viděli jsme tradiční tance, dozvěděli se něco o místních zvycích a mohli ochutnat různé druhy ovoce, ale třeba také mravence nebo krokodýlí maso.

Navštívili jsme také menší vesnici nedaleko Manausu, kde jsme se zapojili do projektu na ochranu želv. Každý z nás mohl jednu malou želvu vypustit zpátky do volné přírody. S místními jsme si zahráli fotbal a nakonec jsme zasadili také vlastní strom. Doufám, že tam bude ještě dlouho růst a připomínat, že jsme na tomto úžasném místě alespoň malou měrou přispěli i my.

A nakonec musím zmínit celkovou atmosféru celé cesty. Nekonečný prales všude, kam se člověk podívá, obrovské řeky a příroda, ze které bylo cítit něco jen těžko popsatelného. A samozřejmě také skvělá parta výměnných studentů, se kterou jsem těch deset dní strávil. Bez nich by celý zážitek určitě nebyl stejný.

No a to by bylo o AMAZONCE, asi nejlepším zážitku celého mého pobytu!

Přečtěte si víc na blogu Matyáše