Tak je to tady právě jsem přistál na brazilské půdě. Nechce se mi tomu ani věřit, ono to fakt není sen!
Let proběhl skvěle. Měl jsem trochu strach, protože to byl můj úplně první let v životě, ale už vím, že to bylo zbytečné. V letadle jsem se dal do řeči se svým spolusedícím Alexem, který měl za sebou dlouhé tři dny cestování, takže se těšil na přílet asi stejně jako já. Povídal mi hodně o Brazílii, jak jsou tam hrozně hodní lidé (a měl pravdu) a jak se mám na co těšit. To jen utvrdilo moje pocity a byl jsem nedočkavostí bez sebe.
Hned jak jsem vyšel z letadla, dal jsem vědět domů, že jsem v pořádku a že je ze mě ofiko Brazilec. Po překonání brazilského letiště, vyzvednutí kufrů a vízové kontroly na mě čekala moje nová rodina. Byl jsem hrozně rád a nadšený, že se konečně potkáváme, čekal na mě taťka, mamka a moje starší ségra. Společně jsme se pak vydali na véču a domů, kde jsem už jen lehl do postele a natěšený usínal s myšlenkou na svůj rok v Brazílii!






