První týden v BRAZÍLII

Asi první dva dny jsem se seznamoval s novou domácností, taky jsem se seznámil se svou druhou host sestrou Vali, která je mladší, a naším pejskem Lucasem (vypadá jako malý roztomilý pejsek, ale jinak to je alfa samec domácnosti), bude si na mě muset zvyknout.

Hned v úterý mě ale Anna (starší ségra) vzala do Parque Estadual Campos do Jordão, což je taková přírodní rezervace nebo park se zážitkovým programem (střelba z luku, stezka v korunách stromů, cyklistické trasy atd.). Pracuje tam „naše“ teta, takže nás provedla všude, kde mohla. Prý se tam dají vidět i opice, ale my takové štěstí bohužel neměli. Kdyby se mi ale někdy povedlo vidět opice ve volné přírodě, chápete, ve volné přírodě, to by bylo!!

Ve středu jsem měl svůj první školní den. Všechno bylo v pohodě, seznámil jsem se s třídou, která mi pomohla se vším, co jsem potřeboval. Mám štěstí, že tady v Brazílii, když jste cizinec, se s vámi všichni chtějí bavit i když neumí anglicky. Prostě když jste gringo (cizinec), tak jste celebrita.

Taky jsem ve středu měl svůj první ROTARY meeting. Bohužel z něj nemám žádnou fotku, ale proběhl velmi dobře. Bylo tam plno lidí, řekl bych klidně 30–40, což není vůbec málo. Samozřejmě jsem předstoupil a musel se představit. Byl jsem tam jediný inbound, takže jsem předal svůj dárek od mého domovského třebíčského klubu. Na oplátku mi pan prezident dal vlaječku Campos do Jordão. Nebyl jsem tam ale jediný spojený s výměnou, byla tam se mnou Anna a další dvě slečny jako outboundky.

O víkendu měly ségry taneční vystoupení v Parque da Cerejeira (parku sakur). Bylo to jejich poslední vystoupení před velkou soutěží, která bude příští týden. Holkám se to moc povedlo a já už se těšil na tu velkou soutěž.

Samozřejmě tady nebudu trčet sám bez kamarádů, takže jsem musel zajít na místo, kde vždycky někdo je a to jsou většinou kluci v mém věku. Tím místem je fotbalové hřiště. Skoro každý tady v Brazílii hraje nějakým způsobem fotbal, takže když jsem viděl děcka na hřišti, hned jsem za nimi skočil a okamžitě poznal hromadu lidí.

A víkend jsme ukončili krásně motorkářským setkáním, protože můj host táta je velkej motorkář, takže je v motorkářském klubu Bodes do Asfalto. Hned jsem se zas a znovu seznámil s hromadou lidí, okoukal jsem mašiny, na kterých další a další lidi přijížděli no, a pak už stačilo jediný a to se dobře najíst.