Nejlepší chvíle jsou ty neplánované

Tyhle chvilky mám nejradši, protože si vždycky uvědomím, jak moc jsem vděčná za lidi kolem sebe. I když pocházíme z různých zemí a kultur, dokázali jsme spolu sdílet tak jednoduchou radost.

Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii

V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host rodině. Večer jsem šla znovu na novenu k mojí host tetě z první rodiny. Tahle novéna byla opravdu hodně zábavná, protože si pronajali dokonce i klauna. Bylo tam spoustu smíchu, her, zábavy a nakonec jsme všichni tancovali. Ten večer jsem si moc užila a odcházela jsem domů s úsměvem na tváři.

V úterý jsem byla domluvená s kamarádkou, že půjdeme do kina, ale bohužel to nakonec nevyšlo a plán mi zrušila. Bylo mi to trochu líto, ale nedalo se nic dělat. Sešla jsem se s Marií a Paulinou, šly jsme spolu ven a pak mě holky doprovodily domů. Zrovna ten večer neměly žádnou novénu, a tak je moje první host rodina pozvala k sobě. Moc jsem se těšila, protože jsem u první host rodiny i přespala a přinesla jsem jim české cukroví. Všem moc chutnalo a mělo obrovský úspěch. Celý večer byl plný her, smíchu, dobrého jídla a skvělé atmosféry. Byla to jedna z nejhezčích noven, které jsem tady zažila.

České vánoční tradice a kolumbijské novény

V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla upéct pro své hostitelské rodiny. Musím říct, že samotné nakupování surovin bylo ještě docela v pohodě, ale pak přišel problém s troubou. Trouba u nás doma totiž přestala fungovat.
Příbuzní, kteří bydlí ve stejném paneláku, mají plynovou troubu, ale skoro ji nepoužívají. Říkali, že když tam dají jídlo, tak hned chytí vůni toho plynu, takže jsem to nechtěla úplně riskovat. Půjčili mi proto přenosnou troubu, která byla ale strašně stará a skoro vůbec nefungovala. První várka cukroví byla z půlky spálená a z půlky nedopečená, takže to bylo fakt strašné. Nakonec jsem se domluvila s mojí první hostitelskou rodinou, že budu cukroví péct u nich, protože mají normální troubu. Ale pekla jsem až v úterý, protože jsem večer měla narozeninovou oslavu Pauliny, která slavila sedmnácté narozeniny. 

Nová etapa výměny

Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám se svou první host rodinou pořád úžasný vztah, beru je jako svou rodinu a vím, že se budeme vídat dál a že v mém životě zůstanou. Ale ten pocit, že s nimi už nikdy nebudu bydlet pod jednou střechou, je strašně těžký.

Día de las velitas – Den svíček

Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje se to Día de las velitas (Den svíček) a lidé ten večer zapalují svíčky před domy, na ulicích nebo na balkonech. Každá svíčka může mít svůj význam – někdo ji zapálí za rodinu, někdo pro štěstí, někdo si při tom něco přeje. Je to hodně klidná, krásná a symbolická tradice a celé město je najednou plné světýlek.

Můj kolumbijský narozeninový týden

No a pak přišel pátek – můj narozeninový den! Ráno jsem se probudila a viděla všechny ty zprávy, které mi napsali moji kamarádi a rodina, a nebudu lhát – trošku jsem se rozbrečela. Bylo to zvláštní, slavit narozeniny tak daleko od všech blízkých. Když jsem pak šla dolů na snídani, rozbrečela jsem se podruhé – místnost byla nádherně vyzdobená balónky a nápisy, všechno jen pro mě. Bylo to strašně krásné.