V pondělí jsem oslavila svůj první měsíc v Kolumbii a upřímně vůbec nechápu, jak to takhle rychle utíká. Přijde mi, že doma nejsem už rok, ale zároveň, jako bych tady byla sotva dva týdny. No a přitom mě čeká ještě devět měsíců – což je na jednu stranu strašně dlouho, ale jestli to poběží takhle rychle, tak mám pocit, že jsem zpátky doma snad už zítra.
Ve škole jsme psali test z matiky, což pro mě naštěstí nebylo tak hrozný, protože čísla jsou prostě univerzální jazyk. Trošku horší to bylo při filozofii, kde jsem měla nahlas číst tři stránky ze sešitu o Sokratově antropologii. V pondělí odpoledne jsem měla první hodinu v Club de Inglés, kde pomáháme místním dětem s angličtinou a oni zase mně se španělštinou. Bylo to fajn, ale musím říct, že volejbal mě baví o dost víc. Naštěstí do toho klubu chodím jen jednou za dva týdny. Poté mě ještě čekal trénink cheerleaders a lekce španělštiny.Další velká věc v pondělí byl perník. Měla jsem ho totiž jako úkol z chemie – natočit video, napsat recept a všechno to odevzdat. Takže jsem upekla celý perník, v úterý ho potřela čokoládou a marmeládou a ve středu ho donesla do školy. A musím říct, že sklidil fakt obrovský úspěch – spolužáci si chodili i přidávat a mně udělalo hroznou radost, že jim tak chutnal.
Úterý jsme zakončili oslavou narozenin našeho třídního učitele. Během přestávky jsme rychle nafoukli balónky, nachystali dort a celá třída mu zazpívala. Bylo to moc hezký. Odpoledne jsem pak měla latinské tance, kde jsme se učili merengue – a ještě jsem stihla upéct druhý perník, tentokrát jen pro rodinu, protože ho chtěli taky ochutnat.
Ve středu ráno jsem se rozloučila s host mamkou a host taťkou, protože odletěli na týdenní dovolenou do Brazílie, do Ria de Janeira.
Ve čtvrtek mě nejvíc bavil volejbalový trénink – protože jsme měli takové mini zápasy.
V pátek jsme sice šli do školy, ale ne do budovy – měli jsme den s názvem „Día con Jesús“, což byla taková celodenní akce s náboženským programem. Bylo to docela zajímavé, i když je občas těžké vysvětlit český pohled na náboženství, protože tady to lidi berou úplně jinak. Odpoledne jsem jen hrála na saxofon a trénovala nové skladby.
V sobotu jsem šla vyšívat s mojí councelorkou a s Journey, výměnnou studentkou z USA. Bylo to vážně super – moc jsme se bavily a já si užila klidné dopoledne. Původně jsem měla jít večer na sushi s host sourozenci, ale nakonec to nevyšlo, tak jsem si šla jenom zaběhat a protáhnout se.
V neděli jsme šla na dvouhodinovou procházku s mojí host abuelou a host bráchou. Cestou jsme si zahráli šachy u stolu venku – v Pastu je v neděli spoustu míst kde se dají dělat různé aktivity. Zbytek dne jsme měli odpočinkový a pohodový. Přijde mi že jsou tady dva typy lidí 1. ti kteří jsou v neděli aspoň trochu aktivní a nebo 2. ti kteří stráví celou neděli v pyžamu v posteli.
Za ten měsíc jsem si všimla, že tanec a hudba tady opravdu spojují úplně všechny – staré, mladé, chudé i z vyšší třídy. Každý si užívá rytmus a pohyb a je jedno, jestli je to na ulici nebo ve škole. A doprava je tady fakt divoká – předjíždí se zleva i zprava a kdo nejvíc troubí, vyhrál. Ale přes všechny tyhle zvláštnosti je to vážně fascinující místo plné energie a radosti, a i po měsíci se tu pořád cítím, jako bych objevovala něco nového každý den.












