Nová etapa výměny

V pondělí jsem do školy nešla, protože byl svátek. Normálně bych z toho byla nadšená, ale tohle pondělí bylo úplně jiné. Upřímně to byl jeden z nejtěžších dnů, co jsem tady v Kolumbii zatím zažila. Čekalo mě totiž stěhování ke druhé host rodině, ale až večer.

Ráno jsme ještě vyrazili na zápas mého host bráchy, podívat se, jak hraje. Mezitím jsem si doma začala balit poslední věci a snažila se to celé nějak vstřebat. Pak jsme šli ještě na oběd do restaurace a odpoledne jsme vyrazili k mojí host tetě, kde jsme byli asi do čtyř. Když jsme se pak vrátili domů, zabalila jsem úplně všechno, co mi ještě zbylo, a večer pro mě přijela moje druhá host mamka.

Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám se svou první host rodinou pořád úžasný vztah, beru je jako svou rodinu a vím, že se budeme vídat dál a že v mém životě zůstanou. Ale ten pocit, že s nimi už nikdy nebudu bydlet pod jednou střechou, je strašně těžký.

V úterý jsem si do školy vzala vánoční svetr, který mi koupila moje první host mamka, a měla jsem z toho hroznou radost. Teď už se ve škole moc neučí, protože jsou Vánoce za dveřmi a škola končí v pátek.

Ve středu jsem šla do školy na vystoupení mého host bráchy, který měl vánoční zpívání, něco jako koledy. Bylo to moc hezké. Moje druhá host rodina se skládá jen z host mamky jménem Paola a host bráchy jménem Lucas, takže to pro mě bylo zase trochu jiné. Po vystoupení jsme šli všichni společně na sushi a koupili takovou obrovskou loď plnou sushi, což bylo naprosto skvělé.

Ve čtvrtek jsem jela do školy s host sestřenicí, která je v jedenáctém ročníku. Odpoledne jsem měla zase spoustu zkoušek.

V pátek byl poslední školní den před Vánoci a upřímně mě to vůbec nebavilo. Po obědě jsem se začala chystat na velké vystoupení, na které jsme se připravovali docela dlouho. Měli jsme všichni stejné šaty a celé to bylo hezky připravené. Myslím, že se nám to vážně povedlo. Bylo to sice delší, ale vůbec ne nudné. Večer jsem pak ještě strávila s kamarády, abychom ten školní rok pořádně zakončili.

V sobotu mi zavolala moje první host rodina, protože jsme měli jet do jedné přírodní rezervace, o které mi říkali už dřív. Strašně jsem se na to těšila, takže jsem samozřejmě souhlasila. Když jsem k nim přišla, všimla jsem si adventního věnce, který pro mě moje host mamka udělala, aby mi tady bylo víc jako doma. Dopoledne jsme ještě měli Rotary meeting, kde jsme rozdávali jídlo lidem, kteří si nemohou dovolit vánoční dárky nebo pořádné jídlo, a pak jsme vyrazili do rezervace. Ta se nachází asi ve 3600 metrech nad mořem, kousek od další sopky. Přijeli jsme tam už skoro za tmy, takže jsem toho první večer moc neviděla, ale i tak to mělo strašně silnou atmosféru. Večer jsme seděli všichni spolu, povídali si, dělali si horkou čokoládu s marshmallows a opékali marshmallows na ohni.

Druhý den ráno jsem si volala s rodiči z Česka, s nádherným výhledem, a byl to strašně silný moment. Pak jsme šli na procházku, hráli různé hry venku a užívali si přírodu. Tahle rezervace je známá také jednou zvláštní rostlinou jménem frailejón. Je to taková chlupatá kytička, která je na dotek úplně jemná. Dá se „adoptovat“ tak, že ji obejmete, řeknete jí, že je vaše, a klidně jí svěříte nějaké tajemství. Já mám jeden svůj frailejón adoptovaný a až se tam jednou vrátím, můžu ho zase navštívit.

V neděli jsem byla ještě chvíli u host rodiny, povečeřela jsem s nimi a večer si pro mě přijela moje druhá host mamka. Byl to týden plný emocí, změn a zvláštních momentů, ale i tak vím, že přesně tyhle dny ke Kolumbii patří a že si je budu pamatovat ještě hodně dlouho.