Můj kolumbijský život mi někdy připadá jako zrcadlo toho českého — jen nastavené jiným směrem. Jako by všechno, co znám z domova, tady dostalo nové barvy, hlasitější zvuky a intenzivnější emoce. Když se ohlédnu zpátky, uvědomuji si, jak moc mě tenhle výměnný rok změnil. Ať už tím, že dnes mluvím plynně španělsky, nebo tím, že moje škola funguje úplně jinak než ta česká. Jedno ale vím jistě: hrozně si to užívám.
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk, noví lidé. Dnes už ale španělština není překážkou, ale součástí mě. Přemýšlím v ní, směju se v ní a někdy se mi dokonce zdá i ve snech. Jazyk mi otevřel dveře k lidem, k jejich příběhům i ke kultuře. Díky tomu jsem mohla poznat opravdovou Kolumbii — ne tu z učebnic nebo stereotypů, ale tu každodenní, živou a srdečnou.
Obrovskou roli v mém kolumbijském životě hrají moje dvě úžasné hostitelské rodiny. Každá je jiná, ale obě mi daly pocit domova. Přijaly mě mezi sebe, jako bych byla jejich vlastní dcera. Naučily mě místní zvyky, smály se se mnou i mě podporovaly ve chvílích, kdy se mi stýskalo po Česku. Díky nim jsem pochopila, jak silné jsou tady rodinné vazby. Rodina je v Kolumbii středem všeho — společné obědy, oslavy, hudba, tanec, objetí. Nikdy jsem nezažila tolik spontánní radosti jako tady.
Jedním z nejsilnějších zážitků byly Vánoce. Úplně jiné než ty české, ale stejně — nebo možná ještě víc — kouzelné. Plné tradic, které jsem předtím vůbec neznala: devítidenní oslavy novény, zpívání, společné modlitby, ohňostroje, hudba a smích. Vánoce tady nejsou jen o jednom večeru, ale o celém období plném setkávání a radosti. Některé tradice si určitě přivezu domů do Česka. Myslím, že by dokázaly rozsvítit zimní večery ještě víc.
Jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek je bezpochyby Carnaval de Negros y Blancos. Tenhle karneval je něco, co se nedá úplně popsat — to se musí zažít. Lidé vyjdou do ulic, smějí se, tančí a hrají si spolu. Jednou jsou všichni „černí“, druhý den „bílí“. Navzájem se natírají barvami nebo používají pěnu a všechno je to o radosti a rovnosti. Nikdo nikoho nesoudí a nikdo se nikomu neposmívá. Je to čistá, dětská radost přenesená do světa dospělých. Ten pocit sounáležitosti a svobody si ponesu v srdci už napořád.
Moje škola je také úplně jiná než ta česká. Vztahy mezi studenty jsou otevřenější, učitelé jsou víc jako přátelé a atmosféra je mnohem uvolněnější. Nikdo se tu nikomu nesměje za to, jak vypadá nebo jaký je. Lidé jsou spontánní, hlasití a nebojí se projevit emoce. Ze začátku mi to přišlo nezvyklé, ale dnes mi to dává smysl. Kolumbijská mentalita je velmi odlišná od té české. Tady se víc žije přítomností. Neřeší se tolik, co bude za rok nebo za pět let. Důležité je to, co je teď: rodina, přátelé, hudba, dobré jídlo.
A právě jídlo — to je kapitola sama pro sebe. Tolik chutí, barev a vůní. Čerstvé ovoce, které jsem v Česku skoro neznala, domácí polévky, arepy, empanady, sladké dezerty. Každé jídlo je malou oslavou. A hlavně: jí se společně. U stolu se povídá, směje a sdílí.
Můj kolumbijský život je jiný než ten český, ale právě v tom je jeho krása. Ukázal mi, že svět může fungovat různými způsoby — a že žádný z nich není špatný, jen jiný. Naučil mě otevřenosti, odvaze a vděčnosti. A i když se jednou vrátím domů, část mého srdce zůstane tady — v zemi hudby, barev a nekonečných úsměvů.
Nina Daniela Kohoutová / RC Klatovy / District 4281, Kolumbie
Další články od Niny
Nový začátek v jedenáctém ročníku
My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A...
Život mezi školou, Rotary a novou rodinou
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli...
Karneval, který se nedá popsat – ten se musí zažít
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se...
Můj kolumbijský život
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk...
Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii
V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host...
České vánoční tradice a kolumbijské novény
V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla...
Nová etapa výměny
Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám...
Día de las velitas – Den svíček
Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje...
Můj kolumbijský narozeninový týden
No a pak přišel pátek – můj narozeninový den! Ráno jsem se probudila a viděla všechny...
