V pondělí jsem měla vážně velký den, protože jsem měla prezentaci před celou školou. Sice to trvalo jenom čtyři minuty, ale mluvit sama v cizím jazyce, kterému pořád úplně nerozumím, před stovkami lidí, to chce vážně odvahu. Vůbec jsem netušila, kdy přesně to bude, a tak jsem byla v šoku, když jsem přišla do školy a hned mi řekli, že mám jít do divadla, protože začínáme. A aby toho nebylo málo, představili mě jako „Nina Daniela de República Dominicana“.
Takže jestli se někdo divil, proč neumím španělsky, když jsem přece z Dominikánské republiky, tak to teď už chápu. A paní, která mi měla přehazovat slidy, mi je samozřejmě úplně popletla. Ale nějak jsem to zvládla – přežila jsem, neutekla a dokonce se i usmívala, takže to považuju za úspěch.
Odpoledne jsem měla Club de Inglés, cheers a španělštinu, a večer jsem ještě vyrazila na narozeniny host bratrance. V úterý pak slavil narozeniny můj host strejda – jenže aby ten týden nebyl tak pohodový, můj host brácha si při basketu udělal výron druhého stupně. Takže host rodiče museli z oslavy odjet do nemocnice a já ho ten večer už ani neviděla, protože tam zůstal až do noci.
V úterý jsem navíc totálně zaspala. Do školy vyrážím v 6:30 a já vstala v 6:15 – do teď nechápu, jak jsem to stihla, protože ráno mi většinou trvá všechno dvakrát tak dlouho. Po škole jsem šla s Paulínou a Marií k Paulíně domů. Mají tam vážně krásný výhled ze střechy, kam se normálně dá jít, a pak jsme měli danca latina.
Středa byla super, šla jsem totiž s výměnnými studenty na večeři do sushi restaurace. Měli jsme tam být v 6:30, ale sešli jsme se až o hodinu později. Pořád jsem ale měla dobrou náladu, i když jsem večer musela dělat projekt na Castellano.
Ve čtvrtek jsem zjistila, že ten projekt musím i prezentovat, takže jsem celý den přemýšlela, co budu vlastně říkat. Nakonec jsem to odprezentovala a učitelka mě hrozně pochválila – dokonce řekla, že mám „excelentní španělštinu“ a že mi musí zatleskat celá třída. Takže jsem dostala potlesk a musím říct, že to byl fakt skvělý pocit. Odpoledne jsem neměla cheers, ani volejbal, protože učitelé měli poradu, a tak jsem upekla mojí host rodině skořicové šneky. Chutnali jim tak moc, že i můj host brácha, který sotva může s berlemi chodit po schodech, sešel dolů do kuchyně jen kvůli nim.
V pátek slavila narozeniny Alanis, výměnná studentka z Francie, takže jsme po škole šli koupit dárky a večer měla oslavu. Bylo to fakt super – smáli jsme se, povídali, jedli hotdogy a prostě si to užili.
V sobotu jsme dopoledne šli k paní, která vyrábí kostýmy na Halloween, protože moje mladší host sestra už se připravuje a i pro mě bude dělat kostým (i když ještě nevím, jaký). Pak jsme jeli na food festival – teda „jeli“… moje host mamka řekla, že vyrážíme za 20 minut, ale nakonec to bylo skoro za hodinu. Typicky kolumbijsky. Na festivalu jsem ochutnala obleu – dvě tenké sušenky s marmeládou, jahodami, smetanou a samozřejmě sýrem (protože tady je se sýrem prostě všechno). Bylo to překvapivě dobrý. A samozřejmě jsem si dala i empanádu, protože bez ní bych to nebyla já. Večer jsme už jen koukali na film.
V neděli jsem vařila s host taťkou snídani pro celou rodinu, protože v neděli nepracuje kuchařka. Musím říct, že je s ním strašná sranda, ale myslím, že já jsem v kuchyni přece jen o něco lepší. Jenže jsme se u toho tak zakecali, že jsem úplně zapomněla, že mám Interact oběd. Takže když někdo zazvonil u dveří, že pro mě přijeli, já byla v teplácích. Bleskově jsem se převlíkla a běžela. Oběd byl docela fajn, i když občas trochu nuda, ale aspoň jsem byla s ostatními výměnnými studenty. S Paulínou jsme jeli a oběd s naší YEO, když jsme ale měli jet zpět, dozvěděli jsme se že ona už odjela domů – normálně na nás zapomněla, takže jsme museli jet s nějakou paní, která si celou dobu v autě hrozně na hlas zpívala. Naštěstí jsem ale dorazila domů, takže dobrý.
Zbytek neděle byl klidný a večer jsem si uvědomila, že příští týden máme prázdniny – a že u nás bude bydlet výměnná studentka Journey. Tak jsem zvědavá, jaké to bude.
Další články od Niny
Nový začátek v jedenáctém ročníku
My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A...
Život mezi školou, Rotary a novou rodinou
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli...
Karneval, který se nedá popsat – ten se musí zažít
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se...
Můj kolumbijský život
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk...
Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii
V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host...
České vánoční tradice a kolumbijské novény
V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla...
Nová etapa výměny
Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám...
Día de las velitas – Den svíček
Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje...
Můj kolumbijský narozeninový týden
No a pak přišel pátek – můj narozeninový den! Ráno jsem se probudila a viděla všechny...
