Když jsem se rozhodla, že se naučím čínsky, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednoho dne budu opravdu studovat tento jazyk na univerzitě – a už vůbec ne na Taiwanu. Všechno to začalo jako zájem o jinou kulturu a jazyk, který zněl úplně jinak než všechny, které jsem znala. Postupem času se z koníčku stala vášeň, a když se naskytla příležitost vycestovat na Taiwanu, neváhala jsem.
Školní lavice
Můj týdenní rozvrh na Taiwanu byl poměrně specifický – v úterý, čtvrtek a pátek jsem chodila na místní střední školu, kde jsem sdílela výuku s taiwanskymi studenty. Bylo zajímavé sledovat rozdíly mezi českým a taiwanským školním systémem. Výuka byla velmi odlišná a studenti si zakládali především na extrémní disciplíně a úctě k učitelům. I když jsem někdy nerozuměla všemu, spolužáci byli ochotní a pomohli mi.
V pondělí a ve středu jsem docházela na univerzitu, kde jsem měla intenzivní kurzy čínštiny od 10:00 do 15:00. Výuka byla hlavně v čínštině, což bylo zpočátku náročné, ale velmi efektivní. Zaměřovali jsme se na čtyři základní dovednosti – mluvení, poslech, čtení a psaní – a to vše v tradičních znacích, které se používají právě na Taiwanu. Tradiční znaky jsou sice složitější, ale podle mě také krásnější a mají hlubší význam.
Přátelé z celého světa
Na univerzitě jsem potkala mnoho dalších zahraničních studentů, kteří stejně jako já přišli studovat čínštinu. Bylo inspirující být součástí mezinárodní komunity lidí, které spojoval společný cíl. Učitelé byli trpěliví, přátelští a velmi profesionální. Často nás motivovali k tomu, abychom se nebáli mluvit, i když děláme chyby – protože právě tím se učíme nejvíc. Byl to úplně jiný svět než střední škola.
Čínština v ulicích města
Ale to největší učení přicházelo mimo školu – na ulici, v obchodě, v metru, nebo při běžných každodenních situacích. Na Taiwanu totiž není běžné, že se domluvíte anglicky, nebo najdete nápisy psané latinkou. Zkrátka se musíte hodně snažit. Taiwanci byli vždy ochotní pomoci a často mě povzbuzovali, když slyšeli, že se učím jejich jazyk. Ať jsem řekla, co jsem řekla, velmi je to bavilo. Díky tomu jsem se rychle zbavila ostychu mluvit a začala jsem jazyk používat přirozeněji.
Bydlela jsem ve třech různých rodinách. Všichni na mě byli moc laskaví a snažili se se mnou sdílet jejich kulturu. Díky nim jsem poznala takřka celý ostrov, protože jsme často jezdili na výlety. Exotická příroda, chrámy, jídlo, supermoderní technika, vysoká úroveň cestování a všudypřítomný čaj jsou naprosto opojná kombinace. Taiwanské rodiny jsou hodně soudržné a mají zájem o dění ve světě a cestování. Po všech mých host rodinách se mi moc stýská a cítím, že patřím do každé z nich.
Lekce na celý život
Tento rok v Taiwanu mi dal mnohem víc než jen znalost jazyka. Naučil mě samostatnosti, otevřenosti a trpělivosti. Čínština je sice náročná, ale pocit, když porozumíte rozhovoru, nebo sami něco vyjádříte, je k nezaplacení. Studium na univerzitě mi ukázalo, že zvládnu víc, než jsem si myslela – a že jazyk může být mostem k pochopení jiného světa.
Anna Valentina Sorrosa Arrata, RC Beroun → Taiwan D3501, Outbound 2024-25
Zakončení roku 2025
Lidi, už jsem přes měsíc nic nevydala a to hodlám napravit právě teď. Událo se...
