Odjet do Argentiny pro mě znamenalo opustit všechno známé a vydat se do úplně nového prostředí. Během jednoho roku jsem poznala několik hostitelských rodin, našla si přátele na celý život, chodila do argentinské školy a procestovala místa, o kterých se mi před odjezdem ani nesnilo.
Po roce plném zážitků jsme se na poslední Rotary konferenci sešli všichni pohromadě. Někteří pak zamířili domů a my ostatní nasedli do letadla směr Brazílie. Čekalo nás deset dní v džungli, spaní v hamakách přímo na Amazonce, vodopády, růžoví delfíni, lov piraní, survival course a hlavně spousta smíchu s lidmi, kteří se během jediného roku stali mými nejbližšími kamarády. Bylo to trochu loučení, trochu dobrodružství a hlavně jeden z nejkrásnějších konců, jaký jsem si mohla představit.
Tři týdny v Patagonii plné tučňáků, velryb, ledovců, sněhu a nekonečných přejezdů autobusem. Článek o tom, jak nám tučňák prošel před nohama, jak jsme se snažili „přivolat“ velrybu pískající klíčenkou, ochutnali led z patagonského ledovce a zažili nezapomenutelné momenty téměř na konci světa. Nejen o nádherné přírodě, ale hlavně o partě výměnných studentů, kteří z toho udělali zážitek na celý život.
Jeden večer na jevišti a splněný dětský sen pod světly reflektorů.
Již dva měsíce žiji v menším městě na severu Argentiny, kde jsem se rozhodla strávit svůj výměnný pobyt. Pomalu si zvykám na úplně jiný rytmus života. Každý den tady vypadá trochu jinak než doma v Česku a, upřímně, mě to dost baví.
Argentína si moje srdce získala už v deň môjho príchodu. Doslova som sa zamilovala do svojho nového mestečka – Trevelin, ktoré leží v srdci Patagónie a je obklopené horami. Privítanie v rodine aj v škole bolo veľmi milé a nestíhala som sa čudovať, akí sú tu ľudia neuveriteľne milí. Napriek počiatočnej, dosť veľkej jazykovej bariére sme sa vždy nejako dohodli a snažili sa mi pomôcť, ako len vedeli. Začlenili ma medzi seba a robili všetko pre to, aby som sa cítila ako doma, a to sa im aj podarilo.
