Čtvrtý týden: Je sice září, ale to přece nebrání tomu vyrazit na nákup halloweenských kostýmů! A tak jsme jeli. Vyrazila jsem s Hazel a Michaelem a s Hazel budeme „emo girls“, takže uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Abych ale nebyla jen v Americe, ale přivezla sem i kousek Česka, rozhodla jsem se své hostitelské rodině uvařit večeři. Začala jsem něčím jednodušším – bramboráky. Chtěla jsem si nejdřív vyzkoušet, kde co v kuchyni najdu a jak se mi tady bude vařit. Rovnou jsem se ale pustila i do improvizovaných ovocných knedlíků, které jsme snědli hned další den. Obě jídla rodině chutnala, takže příště už se můžu pustit do něčeho náročnějšího! S Elizou a Keegen jsem také objevila místní bubble tea a bylo z toho moc příjemné posezení. A teď už k mým dvěma velkým kapitolám posledních dní – škole a mountain bikingu.
Škola
9. 9. – First day of school! Konečně jsem se dočkala! Ráno mě Kenny odvezl k Hazel domů, kde už byla Maewe, a společně jsme čekaly na Hellen, která bude zároveň mojí hostitelskou sestrou v druhé hostitelské rodině. Udělaly jsme si první školní fotku a vyrazily dovnitř.
První dny byly pro mě o něco náročnější než pro Američany, protože jsem musela pochopit, jak celý školní systém funguje. Teď už se ale docela orientuji a vlastně je to zatím celkem pohodový začátek.
A pár zajímavostí, které je asi dobré vědět. Snídaně i obědy jsou tu zdarma! K snídani je většinou něco sladkého a vybíráme si ze tří možností. Snídaně je po druhé vyučovací hodině a oběd po čtvrté hodině. Na ten máme 30 minut a opět si můžeme vybrat – většinou je v nabídce pizza, nachos nebo hamburger, někdy také rýže a další jídla. S holkami většinou chodíme obědvat do jedné třídy, kde se během oběda pouští film, takže je tam moc příjemná atmosféra.
Moje nová škola
Tady trošku Evropy
Další zajímavostí je, že si můžeme měnit rozvrh. Této možnosti jsem už jednou využila, takže teď mám rozvrh úplně nový. A skoro v každé hodině nás po příchodu čeká nějaká otázka k zamyšlení, kterou potom společně probíráme. Přestávky jsou tady docela „random“. Dopoledne bývají většinou desetiminutové, po obědě jen pětiminutové. Když člověk přechází z jedné budovy do druhé, často nestihne skoro nic.
A ještě jeden rozdíl oproti Česku. U nás často slýcháme: „Hodinu končí učitel, ne zvonění.“ Tady to rozhodně neplatí. Jakmile zazvoní, všichni se zvednou a odcházejí, klidně i ve chvíli, kdy učitel ještě mluví. Na druhou stranu se z hodiny nesmí odejít ani o minutu dřív.
Mountain biking
Přidala jsem se do klubu!!! Moje hostitelská rodina hodně jezdí na horských kolech a je také součástí místního klubu. Jak už víte z předchozích článků, mountain biking zaujal i mě. Nejdřív mi řekli, že už je příliš pozdě na to, abych se do klubu přidala. Jezdila jsem tedy alespoň s maminkami dětí, které v klubu jsou, a i to byla velká zábava. Jezdil s námi také jeden pán, o kterém jsem až následující den zjistila, že je ředitelem mojí školy. 😄
A tak jsem si spokojeně žila dál… až do osudného víkendu. 😍 Osudný víkend = Mountain Biking Race
Rozhodla jsem se, že pojedu s Vegou a Kennym na závody. Říkala jsem si, že pokud mi dovolí závodit, zúčastním se, a pokud ne, alespoň poznám nové lidi.
Vyjížděli jsme hned po škole a čekala nás přibližně tříhodinová cesta do Bendu. Když jsme dorazili, skoro nikdo tam ještě nebyl, takže jsme se v klidu zabydleli. V sobotu jsme měli celý den volno, protože Vega závodila až v neděli. Šli jsme proto fandit ostatním týmům. Později jsem s Hazel vyrazila za Leninem a Eathenem, kteří u trati zpívali písničky. Nakonec jsme skončili u nich doma, kde jsme blbli, a když Hazel odjela, vyrazili jsme s Leninem a Eathenem do centra koupit něco k jídlu. Potom jsme hráli basketbal a postupně se k nám přidávali další a další lidé. Večer začalo pršet, takže jsem s Hazel a jejími kamarády hrála pravdu nebo úkol. A to už bylo chvílemi docela šílené. 😄
V neděli ráno jsem fandila Hazel a Veze při závodech, zpívala s klukama, hrála basketbal a potom už jsme vyrazili domů. A během toho všeho mě Kenny stihl přihlásit do klubu! Cestou zpátky jsme proto řešili, jak všechno bude probíhat a že už můžu na další závod v Bacheloru.
Další články od Heleny
Spousta nových zkušeností
Čtvrtý týden: Je sice září, ale to přece nebrání tomu vyrazit na nákup halloweenských kostýmů!...
