Poslední týden amerických prázdnin

Třetí týden – tohle byl můj poslední týden před začátkem školy, která mi začíná 9. září. Celkově byl takový „nudnější“, nebo bych spíš řekla odpočinkový. I když, jak se to vezme…

V pondělí jsem začala svým prvním závodem v XC (Cross Country). Běžela jsem dvě míle a byla to asi největší bolest za celý můj pobyt – alespoň jsem si to v tu chvíli myslela, protože jsem ještě nevěděla, co mě čeká ve středu. Závod byl ale hrozně fajn. Všichni ho hodně prožívali a já jsem poprvé pořádně poznala místní závodní atmosféru.

Po závodech mě domů odvezli Callumovi rodiče. A tady bych se na chvíli zastavila. Jako exchange student se totiž docela rychle naučíte důvěřovat lidem. Pravidlo „když toho člověka neznáš, nenasedej k němu do auta“ tady úplně nefunguje, protože jinak byste nejspíš zůstali stát tam, kde jste. Samozřejmě všechno má své hranice, ale postupně se prostě naučíte lidem věřit.

Domů mě měl původně odvézt Callum, ale nakonec nemohl. Přišli tedy za mnou jeho rodiče, představili se a řekli, že mě odvezou. A co na to říct jiného než: „Ano, děkuji moc.“ A věřit, že jsou to opravdu jeho rodiče. Samozřejmě, komunikace kolem toho byla trochu lepší, než jak to teď zní. 🙂

Toto je naše uniforma (+ černé Nike kraťasy)

Závody v Moore Parku

Večer jsem svoji hostitelskou rodinu naučila hrát Krycí jména, která jsem jim přivezla jako dárek. Hra se jim moc líbila. Další večery jsem hrála upravené šachy s Lurou, pekla brownies a dělala horkou čokoládu s Lyrou. Při tom se nám mimochodem podařilo rozlít mléko po celé kuchyni.

A teď k té ještě větší bolesti, než byly XC závody. Tou byl středeční ranní trénink s Devon. Devon chodí každé pondělí, středu a pátek v sedm ráno cvičit se svojí trenérkou z Mexika. V úterý večer se mě zeptala, jestli se nechci přidat. A protože na výměně na podobné nabídky většinou neřeknete nic jiného než „YES, PLEASE!“, ráno jsem šla.

Bylo to bolestivé, zábavné a vyčerpávající zároveň, ale rozhodně dobře strávená hodina. Dopoledne jsem pak už jen koukala s Vegou a její kamarádkou na film a odpoledne šla na XC, které jsme tento týden měli vždy od 15:30.

Čtvrtek byl naopak hodně nabitý. Ráno jsem si šla do školy vyzvednout rozvrh, na který jsem se opravdu těšila. Dostala jsem všechny předměty, které jsem chtěla, takže jsem byla spokojená. Ve škole jsem potkala Hellen, svoji hostitelskou sestru z druhé rodiny, a společně jsme prošly školu. Chtěla jsem si najít všechny učebny předem, abych měla první školní den o něco jednodušší.

Toto je můj rozvrh, každý den bude stejný, ale asi mě to bude bavit.

V 11 hodin mě vyzvedl Joe, můj Rotary Counselor, a vzal mě na oběd, kde jsem poznala spoustu jeho kamarádů. Potom jsme jeli na setkání Rotary do místní nové koleje. Dostali jsme prohlídku nových prostor a také odpovědi na spoustu otázek.

Pak mě Joe odvezl domů a já vyrazila na XC. Když jsem se vrátila, rychle jsem se připravila na další akci – večeři u Calluma doma, kam byli pozvaní všichni z XC. Přejedla jsem se špagetami a sušenkami, užila si spoustu srandy a po návratu domů už jsem jen padla do postele.

Pátek si nechám do sekce Krátké příběhy – Závody v Kalifornii a první americký zápas.

O víkendu jsem šla s Devon na garage sale a také jsem vyrazila na horská kola s Kennym a rodiči Hazel. To bylo moc fajn. Večer kolem šesté jsem jela k Leninovi a společně jsme vyrazili na koncert jeho nejlepšího kamaráda.

Brownie, které jsem pekla s Lyrou v 9 večer

Po koncertě jsme jim pomohli uklidit – já, Hazel, Lenin, další tři holky a jeden kluk – a potom jsme se vydali do Wendy’s. Tam už ale měli zavřeno, takže jsme pokračovali do Denny’s, kde mají otevřeno 24/7. A musím říct, že tomu trochu odpovídá i „kvalita“. 🙂

Naše noční výprava skončila kolem půlnoci, kdy mě Lenin odvezl domů.

Neděle už byla zase klidnější. Pekla jsem bagels, dělala energy bites, šla na procházku se psy a Devon a volala si s rodinou.

A to je z mého posledního týdne před začátkem školy asi všechno. Teď už mě čeká první opravdový školní týden!

Přečtěte si víc na blogu Heleny