Přivítání ve škole proběhlo ve velkém stylu – před celou školou! Musely jsme se představit před cca 2300 studenty, ale nejdřív popíšu, jak to vypadalo, když jsem vešla do třídy. Přišlo mi, že na mě vůbec nebyli připravení, ale naštěstí se mě hned po příchodu ujaly tři holčiny – Stacy, Michele a Quenie. Ostatní si mě nějak nevšímali. Celá třída byla totiž moc nervózní a styděli se mě oslovit. Trvalo jim to pěkně dlouho, ale v pátek se už odvážili zeptat na pár otázek nebo mi dokonce začali psát zprávy na Instagram. Já jsem jim řekla, že se vůbec nemusí stydět a že se mnou můžou kdykoli i jen tak popovídat.
Nejlepší část dne? Obědy s Haru, a to každý den. Vyzvedneme si oběd, jdeme si něco koupit do obchůdku a pak si jdeme někam sednout k učebnám. Každý den, a to podotýkám, KAŽDÝ DEN nás někdo zdraví. S energií k nám přiběhnou, pozdraví nás, na nic se nezeptají a rychle zase běží pryč. Ale to dělají jenom kluci. Když s Haru jíme oběd, vždycky nás osloví nějaké holky a po zbytek pauzy si s námi povídají. Některé se sice pořád stydí, ale aspoň se snaží s námi zahájit konverzaci.
Každé ráno dojíždím autobusem cca 50 minut a najít volné místo je sám o sobě survival. Za týden jsem seděla jenom dvakrát a zpátky domů jednou. Domů ale jezdím se spolužačkou, takže se nenudím. Hodina tu trvá 50 minut a obědová pauza hodinu. Škola končí v 16:50, ale já tu každé pondělí a pátek zůstávám do 19:00 kvůli plaveckému tréninku. Je super, že bazén je přímo ve škole, ale je to taky vyčerpávající. Hned první den jsem dostala hromadu učebnic, kterým nerozumím, takže to bude extra kil do kufru. Jediné, co používám, je angličtina, ale neřekla bych, že je to nějaká intenzivní výuka. Je to opravdu lehká angličtina. Takže nic pro mě.
Ve hodinách si buď čtu, koukám na seriály, dělám scrapbook, anebo spím. Vstávám tady v 5:40, a to je na mě opravdu brzo, protože doma vstávám v 6:50. Už jsem si i zvládla objednat jídlo a bubble tea.
Po škole většinou jdu hned domů, ale v úterý byla oslava narozenin rodinného přítele, ve středu jsem poznala prarodiče a ve čtvrtek jsme na letiště vezli moji hostitelskou sestru. Byl to vyčerpávající týden, ale jsem ráda, že můžu být v kolektivu ve třídě.
Další články od Michaely
Nečekaný výlet a prázdniny na Taiwanu
V sobotu Rotary pořádalo párty a v pondělí jsme vyrazili na výlet na ostrov Matsu...
Mých sto dní na Taiwanu
Nechápu, že už je to od mého příletu takhle dlouho. A od nezapomenutelného výletu na...
Nezapomenutelné dva měsíce
V neděli jsme vyrazili do Taipeje. Tam jsem navštívila Chiang Kai-shek Memorial Hall a jela...
Víkend plný zábavy
Nikdy jsem netušila, že si s Haru po prvním setkání ve škole budeme takhle rozumět...
První týden ve škole
Přivítání ve škole proběhlo ve velkém stylu - před celou školou! Musely jsme se představit...
Nihao Taiwan! Můj první týden
Ve čtvrtek jsem se jela představit do školy a konečně poznala Haru, Japonku, která je...
