Pořád nedokážu uvěřit tomu, že jsem na Taiwanu už déle než měsíc. Zažil jsem tady už tolik věcí ale přitom ten měsíc utekl tak rychle. První dny pro mě byly trochu šok, protože tady je opravdu všechno jiné. Už když jsem vystoupil z letadla a cítil poprvé tu nepříjemnou vlhkost a horko věděl jsem, že mikinu tady dlouho potřebovat nebudu.
První týden jsem ještě neměl školu takže jsem se mohl rozkoukat a pomalu si začít zvykat na taiwanský život. Čtvrtý den po příletu jsme měli první club meeting, který byl ale speciální protože náš klub měl návštěvu v podobě jiného klubu z jižní Koreji. Bylo tam opravdu spoustu lidí, na začátku proběhly uvítací slova prezidentů klubů a potom se mohlo začít jíst. Večeře byla obrovská, asi 13 různých chodů hlavně s mořskými plody. U večeře jsem se taky poprvé seznámil s Yukim z Japonska se kterým navštěvujeme stejnou školu. Po jídle začala zábava při které se zpívalo karaoke a tančilo.
Poslední víkend v srpnu jsem s Yukim jeli do druhého největšího města Taichungu, tam byl organizovaný první orientation meeting pro všechny inboundy v našem distriktu. Byla to skvělá možnost poznat všechny další výměnné studenty z celého světa. Každý měl krátkou prezentaci o sobě, poté jsme hráli seznamovací hry a celý den byl zakončený společnou večeří, při které jsme si mohli sdělit první dojmy a zážitky z Taiwanu.
Dne 1.září jsem šel poprvé do školy a seznámil se s třídou. Všichni spolužáci jsou milí snaží se mi pomoc kdykoliv to jde, akorát většina má problém s angličtinou a bojí se mluvit. Když jdu po chodbě hodně lidí mě zdraví občas slyším, že na mě někdo volá ,,handsome boy” a někdy se se mnou chtějí dokonce fotit. Co mě tady překvapilo je to, že si musíme ve škole uklízet sami, mají tady půlhodinovou pauzu na spánek a nebo si musím nosit vlastní misku a hůlky na oběd. Vyučování začíná v 8:10 a končí v 5 večer, já a Yuki naštěstí nemusíme být ve škole do pěti ale končíme ve dvě a potom každý den máme dvě hodiny volejbalový trénink. Ve většině předmětu ničemu nerozumím, ale vedení školy se nám snaží dny ulehčit, takže máme více hodin angličtiny nebo zajímavějších seminářů.
Moje host rodina je velmi přátelská a kdykoliv mám problém snaží se mi pomoct. Mám jednoho osmnáctiletého host bráchu, který byl na výměně v USA. Mám velké štěstí že rodina umí dobře anglicky, protože to komunikaci vážně usnadňuje. Před dvěma týdny jsme byli společně na výletě v horách a tento víkend na jihu ve městě Tainan. Bydlím v malé vesnici asi kilometr od moře. Pláže tu bohužel nejsou protože pobřeží je využíváno hlavně průmyslově, ale za to na místním trhu můžeme koupit čerstvé mořské plody a ryby.
Jídlo je tady perfektní, moje host mamka každý večer vaří tradiční domácí jídlo a pokud si představujete studenou večeři nebo rychlou večeři z jedné pánve tak jste na omylu. Taiwanci jídlem prostě žijí většinou to je rýže s masem, rybou nebo zeleninou na mnoho variací, takže každý večer máme minimálně 5 různých jídel. Moje nejoblíbenější jsou knedlíčky na páře plněné masem a zeleninou nebo polévka s nudlemi a hovězím masem. Zkusil jsem taky ale velmi neobvyklé jídla, například vepřové uši, jazyk, ocas, střeva nebo kuřecí pařátky. Hodně populární je tady taky bubble tea. Za pár korun si ho můžete koupit v podstatě na každém rohu a je to vážně výborné. Radši nechci vědět kolik jsem jich za tento měsíc vypil. Tohle mi bude v Česku hodně chybět.
Každý den si uvědomuji jak obrovské štěstí mám, že tady můžu být, učit se novou kulturu a naopak předávat něco z té mojí. Snažím se si to užívat co nejvíc to jde a už teď se neskutečně těším co tady za ten rok zažiju.
Martin Krpec, RC Ostrava – Taiwan, D3462
Rugby, rodeo a dlouhý víkend ve Viktorii
A ještě jedna důležitá věc: okolí chaty bylo úplně skvělé na pozorování ptáků. Jen z...
