Naše první hostování aneb vše je trochu jinak, než jsme čekal

Když letadlo s naší dcerou odletělo na její roční výměnu do Austrálie, doma nám zůstal volný pokoj. Rozhodli jsme se proto vyzkoušet hostitelství a během její nepřítomnosti u nás postupně bydleli dva výměnní studenti. Tehdy jsme ještě netušili, jak rozdílné zkušenosti nás čekají.

Jako první přijela Re z Mexika. Na letišti nás přivítala usměvavá dívka se dvěma kufry a Rotary sakem plným odznaků. Hned cestou domů jsme ale zjistili, že naše první společná výzva bude komunikace. Bez překladače v telefonu jsme se zpočátku téměř neobešli.

Postupně jsme Re ukazovali Prahu a další místa a zároveň poznávali, jak odlišný může být každodenní život na druhém konci světa. Pro ni byla novinkou třeba větší samostatnost a cestování pražskou MHD, pro nás zase soužití s někým, kdo vyrostl v úplně jiném prostředí a měl jiné zvyky i představy o trávení volného času.

Za čtyři společné měsíce jsme prožili běžné rodinné dny i několik výjimečných okamžiků. Oslavili jsme společně její osmnácté narozeniny a také Vánoce, které byly pro všechny trochu jiné než obvykle.

První hostování nebylo vždy jednoduché. Pro nás bylo nové přijmout do domácnosti téměř dospělého člověka z jiné kultury a pro Re muselo být stejně náročné ocitnout se v osmnácti letech tisíce kilometrů od rodiny a všeho, co znala. Právě tahle zkušenost nás naučila, že nemá smysl mít předem přesnou představu o tom, jak má výměnný pobyt vypadat.

Pak přijel Daniel z Austrálie a začal zase úplně jiný příběh.

Tentokrát odpadla jazyková bariéra. Angličtina se díky Danielovi stala přirozenou součástí našeho domácího života. Často jsme společně večeřeli, hráli hry a povídali si. Nebyla to žádná výuka, prostě jsme spolu mluvili anglicky. A bylo skvělé sledovat, jak se díky tomu postupně rozmluvil nejen náš třináctiletý syn, ale vlastně i my.

S Danielem jsme také hodně cestovali a sportovali. Brali jsme ho na výlety a na hory, učili ho snowboardovat, lyžovat i bruslit a snažili se mu ukázat místa a aktivity, které máme sami rádi. Díky tomu jsme společně zažili spoustu věcí, na které rádi vzpomínáme.

Ani druhé hostování samozřejmě nebylo úplně bez výzev. Daniel měl někdy problém se soustředěním, plánováním a dodržováním toho, na čem jsme se předem domluvili. Některé věci bylo potřeba připomenout několikrát a chvíli nám trvalo najít způsob komunikace, který fungoval pro všechny. Postupně jsme se ale naučili tyto situace zvládat a brát je s větším nadhledem.

Když se dnes za oběma zkušenostmi ohlédneme, nejzajímavější je právě to, jak moc byly rozdílné. Re i Daniel přijeli z jiné části světa, s jinou povahou, rodinným zázemím, zkušenostmi i očekáváním. Každý z nich přinesl do našeho domu něco jiného.

A možná právě v tom je hostitelství nejzajímavější. Na několik měsíců otevřete dveře někomu, koho jste předtím vůbec neznali. Sdílíte s ním svůj domov, večeře, výlety, Vánoce i úplně obyčejné všední dny. Někdy je to snadné, někdy náročnější. My jsme se ale díky oběma naučili méně očekávat, více naslouchat a přijmout, že každý člověk může stejnou zkušenost prožívat úplně jinak.

A právě proto bychom tuhle zkušenost neměnili.

Rychtář a Hořčičková