Stát se poprvé hostitelskou rodinou pro dvě dívky z různých koutů světa pro nás znamenalo nejen velkou výzvu, ale především snahu ukázat jim něco, co jinde jen tak nezažijí. Něco skutečně českého. A co může být lepší než tradiční masopust?
Našimi hostujícími dcerami byly Cheryl z Taiwanu a Marla z Mexika. Každý rok vyrábíme s mou kamarádkou Mílou vlastní masky a ani tentokrát jsme tuto tradici nechtěly vynechat. Zapojit do příprav také obě děvčata tak byla téměř povinnost. A protože jsme najednou byly čtyři, téma se nabídlo samo – Čtvero ročních období.
Na maskách jsme začaly pracovat už v září a Cheryl i Marla přiložily ruku k dílu. Vyvrcholení několikaměsíčních příprav přišlo v únoru 2026, kdy se konal Masopust ve Skalné, malé obci na západě Čech. V té době už sice obě dívky v rámci svého pobytu rotovaly do jiné hostitelské rodiny, ale díky skvělé spolupráci s ní šlo všechno jako po másle.
A tak jsme se všechny čtyři převlékly do vlastnoručně vyrobených masek. Cheryl se stala Jarem, Marla Létem, Míla Podzimem a já Zimou. Samozřejmě nesměla chybět ani pořádná zásoba bonbonů, které se během průvodu rozdávají a házejí dětem.
Už samotné převlékání do kostýmů bylo pro obě dívky velkým zážitkem. To hlavní je ale teprve čekalo. Společně s ostatními maskami jsme vyrazily ulicemi Skalné, podél kterých stáli lidé, obdivovali jednotlivé kostýmy, mávali a chtěli se s námi fotografovat. Pro Cheryl a Marlu byl jedním z nejsilnějších okamžiků moment, kdy začaly rozdávat bonbony dětem. Ty je nadšeně sbíraly z chodníku a na oplátku jim mávaly.
V čele průvodu kráčí kapela a součástí masopustní tradice je také rakev symbolizující pochování zimy a příchod jara. Na náměstí u kostela nás čekala zastávka s hudbou a tancem a potom průvod pokračoval až do místní hasičárny.
A právě tam naše dvě hostující dcery poznaly, jak vypadá ta pravá česká „vesnická“ veselice. Tančilo se na českou dechovku i moderní písničky, smálo se a slavilo. Nadšené nebyly jen Cheryl a Marla, ale i my jako hostitelé.
Když jsme se s manželem za celým dnem ohlédli, uvědomili jsme si, že jsme společně zažili něco mnohem většího než jeden masopustní průvod. Díky našim hostujícím dcerám jsme mohli kousek české tradice poslat dál – až na Taiwan a do Mexika.
A právě v tom je pro nás jedno z největších kouzel studentských výměn. Nejde jen o to otevřít někomu svůj domov. Otevíráme si navzájem také své kultury, tradice a životy. A některé společné zážitky pak dokážou propojit lidi i země vzdálené tisíce kilometrů.
Více o hostitelských rodinách
Pavla Hrdoušková: Rok, kdy jsem získala dceru
„Maminko od srdce.“ Tak mi dnes píše osmnáctiletá dívka z Brazílie, která před rokem přiletěla do...
Helena Koutková: Jeden rok zcela jinak
Posíláte své dítě do světa a máte se stát hostitelskou rodinou? Nejen vašeho potomka čeká rok plný...
Lucie a Jaroslav Valečkovi: Čtvero ročních období aneb Masopust, který spojil tři země
Stát se poprvé hostitelskou rodinou pro dvě dívky z různých koutů světa pro nás znamenalo nejen...
Barbora a Pavel Krpcovi: Časový rozdíl mezi nimi je 14 hodin, a přesto jsou naši
Opravdu! Přestože naši výměnní studenti Ximena z Mexika a Alex z Tchaj-wanu pocházejí ze zcela...
Zuzana Volková: Naše zkušenost s hostováním zahraničních studentů
Na začátku bychom rádi poděkovali Rotary za příležitost, kterou dostala naše dcera – díky výměnnému...
Eva Vintrová: Svět pod jednou střechou – příběhy hostitelské rodiny
K hostování zahraničních studentů jsem se dostala spíše oklikou. Jednoho dne jsem si usmyslela, že...
Radek Kiesel: Když mladý Australan žije na moravské vesnici – aneb půl roku s Benem
Výměnné pobyty studentů jsou vždy dobrodružstvím – a to nejen pro samotného studenta, ale i pro...
Soňa Gažáková: Tri pasy, jeden domov – rok nášho života
Údel hostiteľskej rodiny vo výmennom programe Rotary nie je ľahký. Predstavte si, že...
