Už je to skoro půl roku, co jsem tady na Taiwanu. Půl roku od chvíle, kdy jsem naposledy pil Kofolu a jedl svůj oblíbený smažák s hranolky — a taky půl roku od doby, kdy jsem musel změnit svůj život. Přijde mi to jako včera, ale zároveň vím, že od momentu, kdy jsem naposledy zahlédl rodiče na letišti, uběhla dlouhá doba a hodně věcí se změnilo.
Když jsem sem odlétal, vůbec jsem nevěděl, jaké to bude. Šel jsem sám do úplného neznáma. I když se předem podíváte na YouTube videa o Taiwanu, dozvíte se, že tu lidé pijí bubble tea a že je tu hodně hor — tu opravdovou realitu ale musíte zažít sami. Nikdo vám dopředu neřekne, jaká bude vaše hostitelská rodina nebo jak se budete cítit ve škole. Pokud chcete nějakou zemi vážně poznat, to nejlepší, co můžete udělat, je prostě tam vyrazit a vidět všechno na vlastní oči. Zjistíte třeba, že jídlo, které jste viděli na videu, chutná úplně jinak, než jste si představovali. Nebo potkáte lidi, kteří vám ukážou místa, jež byste v žádném videu ani knížce nenašli.
Taiwan je země, kde je spousta věcí jinak. I když je únor, skoro každý den tu chodím v tričku a kraťasech. Děti se tu ve škole učí už od sedmi let až do pěti odpoledne. Běžná večeře mívá alespoň pět různých chodů a bubble tea je tu opravdu na každém rohu. Je tu navíc velmi bezpečno — do obchodu si můžu zajít klidně i ve tři ráno. Hlavní důvod, proč je Taiwan tak jedinečný, jsou ale lidé.
Lidé jsou tady vážně pohostinní, i když vás vůbec neznají. Několikrát se mi stalo, že mi někdo úplně cizí nabídl pohoštění. Hodně lidí je tu plachých a bojí se mluvit anglicky, ale i tak je na nich vidět, že chtějí ukázat, jak skvělá země Taiwan je. Minulý týden jsme s dalšími výměnnými studenty procházeli místním trhem. Když nás zahlédla skupina babiček, které tam zrovna zpívaly karaoke, hned nás pozvaly, ať se přidáme. Po pár písničkách a společných fotkách jsme dostali sladkosti na cestu a všichni jsme se s úsměvem rozloučili.
Taiwan ale nebyl to jediné, co jsem poznal. Hlavně jsem poznal sám sebe. Naučil jsem se být samostatný a zkoušet nové věci. Musel jsem vystoupit z komfortní zóny a začít komunikovat s mnoha cizími lidmi. Naučil jsem se řešit problémy a zjistil jsem, že někdy je lepší se odvážit a udělat krok vpřed než jen čekat.
Poznal jsem spoustu skvělých lidí z celého světa. Taiwan se pomalu začíná stávat mým domovem — místem, které znám jinak než lidé, kteří sem přijedou jen na dvoutýdenní dovolenou. Za dobu, co jsem tady, jsem se hodně změnil a díky Rotary můžu poznávat svět a zažívat nezapomenutelné chvíle.
Martin Krpec, RC Ostrava – Taiwan, D3462
Rugby, rodeo a dlouhý víkend ve Viktorii
A ještě jedna důležitá věc: okolí chaty bylo úplně skvělé na pozorování ptáků. Jen z...
